Sládkovec Franěk urážel Okamurovi odpůrce, přesto podává trestní oznámení na Koláře, protože si nemyslí, že je „spodinou“

Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář v České televizi 3. dubna 2020 krátce před půl jedenáctou večerní hovořil o protestujících loni v září proti zakrytí sochy Koněva ochrannou plachtou jako o „prapodivných lidech z pravicové a levicové spodiny“ a domácím extrémistům, xenofobům se to na sociálních sítích nelíbí. Parlamentní listy „svolávají“ článkem obhájce proruských zájmů, na sociálních sítích se vrší se příspěvky plné nelibosti, vyhrůžek, nadávek nejtvrdšího kalibru, zatímco někteří výkřiky do tmy volají po trestním oznámení, když „Rusko nekoná a Koláře neunáší na Sibiř, nejlépe do gulagu, uhelných, uranových dolů, kde by topkař uviděl, co si zaslouží„.

Krajně pravicový extrémista prokremelského střihu Jiří Černohorský na svém facebookovém profilu 16. dubna 2020 osmnáct minut před jednou ranní zveřejnil screenshoty trestního oznámení na starostu Prahy 6 Ondřeje Koláře doplněné o klasickou ideovou omáčku, aby svým počinem přilákal více lidí v okolí.

Iniciativy se na „policejním udání“ ve jménu hesla „kuj železo dokud je žhavé“ ujímá neúspěšný kandidát do voleb za Sládkovu politickou stranu Tomáš Franěk na svém virtuálním profilu netající se sympatiemi ke Koněvovi. Svým počínáním celé záležitosti dodává tragikomické zabarvení, zvláště, když si vzpomenete na video z 25. dubna 2019, kde Franěk ideové odpůrce Okamurovy akce na Václavském náměstí označuje za „lidskou lůzu, odpad, který miluje pedofilii, zoofilii a homosexualitu„.

Jiné častuje, dopouští se potenciálního přestupku, nebo dokonce trestného činu hanobení národa, rasy, etnické, nebo jiné skupiny obyvatel, ovšem sám by nechtěl být označován za „prapodivné lidi pravicové a levicové spodiny„, to je opravdu svým způsobem směšné.

Kolářovo vystoupení v Událostech komentářích bylo milionkrát kultivovanější, bez vyhrůžek násilí, nebo nějakých vulgárností, přesto si předseda benešovské místní organizace SPR-RSČ myslí, že je důvod podávat trestní oznámení, na které má bezpochyby jako každý občan právo. Koneckonců, samotný čtenář může posoudit například na základě Fraňkova i Kolářova veřejného vystoupení, kdo je a není spodinou toho, či onoho ražení.

Mezi svědky na trestňáku figurují staré známé, ve virtualitě zapomenuté osoby, z nichž mnohé spolupracovaly na organizování xenofobních a ultranacionalistických demonstrací, když na ně chodilo o trošku víc lidí. Třeba takový křikloun Jiří Černohorský býval k vidění ve společnosti s antisemitou Adamem B. Bartošem.

Zřejmě se zadluženému fobikovi nedávno neúspěšně lákajícímu nepočetné souvěrce na placenou účast na květnové demonstraci zastesklo po vteřinové slávě, když už jednou to s téóčkem nedopadlo dobře a v ruce zůstalo jenom číslo jednací. Jiří Černohorský celkem nedávno požadoval „trest nejvyšší“ na Koláře i Novotného z Řeporyjí, za což si od senátora Lásky zcela správně vysloužil trestní oznámení. Stejný Jiří Černohorský začínal svou radikální aktivitu na demonstraci Dělnické mládeže udržující styky s německými neonacisty z NPD, na demonstraci před Českou televizí označil Romy za parazity a nepřizpůsobivé, Merkelovou umísťoval slovně na šibenici, rozšiřoval a rozšiřuje na Facebooku hoaxy, jménem svého zapsaného spolku v Křišťálovém sále Ruského střediska vědy a kultury v Praze konal 2. ročník festivalu „Ruská vzájemnost“ za podpory Zastupitelství Rossotrudničestva v ČR, v minulosti se účastnil demonstrace se Sládkem, kterého jako mladík údajně kdysi volil, ke sládkovcům není teoreticky příliš daleko, i když se oba dva pánové po čase „poškorpili“.

Těch perel by se v Černohorského životě dalo najít opravdu víc než dost…třeba nejedno video, kvůli kterému získal na Facebooku pro nenávist ban, ale tento člověk přesto všechno slouží Fraňkovi jako svědek a cítí se být výrazem o „prapodivných lidech pravicové a levicové spodiny“ uražen, protože se zúčastnil akcí před sochou s Koněvem. Při jedné z nich si dokonce od svého spolku Čest Svoboda Respekt nechal proplatit k soše položenou květinu.

To je vskutku minimálně úsměvné. Hlavně bojovat za Ruskou federaci a Putinovu diktaturu, snad si toho některá z ruských organizací působících v Česku všimne a když štěstí dá, sotva třicítka věrných se možná chvilkově rozroste na trošku větší „fanoušky“, dokud se voda nad kauzou Koněv neuzavře a Jiří Černohorský bude muset zkoušet snad po miliónté zase oslovit internetové kecaly, kteří na něj stejně jenom lidově řečeno „pečou“.

Další osůbkou v roli svědků není nikdo jiný, než Věra Řezníčková známá z české radikální prokremelské scény. Někteří si možná vzpomenou na video, ve kterém tato paní vjela ve dnech státního svátku na Hradčanské náměstí, aby zde sprostě nadávala policistům a sehrála zde „divadélko“ o tom, jak se stala obětí policejní brutality, i když se jí ve výsledku vůbec nic nestalo.

Tato „věkem pokročilejší“ žena se také pohybovala kolem čechoslovakistických aktivit toužících prohlásit Českou republiku za neplatný stát, možná kvůli tomu, že se pak snadněji vzpomíná na rudou minulost Československa, kdy Západ představoval nepřítele a Východ, respektive Moskva krutého diktátora, po kterém mnozí pseudovlastenci pláčou jako po ochraniteli slovanských tradic. Věra Řezníčková také kdysi na svém profilu sdílela odkazy na Sládka, po boku Pavla Matějky(dalšího prokremelského „aktivisty“) se pohybovala ve Sládkově blízkosti.

Řezníčkové konstatování ve svědecké výpovědi ve Fraňkově trestním oznámení o tom, že chrání Českou republiku „zevnitř i vně“ je opravdu neskutečně zábavné už jenom pro představu, jak by tato žena chtěla Česko ochraňovat zvenčí i zevnitř, když se na sociálních sítích projevuje prokremelskými sentimenty.

Prostě si jako účastnice prapodivného setkání u sochy Koněva nepřipadala jako něčí „spodina“, tak to přeci musí být skálopevná pravda. Ještě zábavnější je svědectví soudy usvědčeného antisemity a předsedy krajně pravicové Národní demokracie Adama B. Bartoše, který pod svým podpisem dokládá tvrzení dalšího účastníka u sochy Koněva, Richarda Štarka, o jehož facebookových příspěvcích a jejich normálnosti by mohl kdekdo zapochybovat.

I ten byl osudný den 2. a 12. září 2019 před sochou Koněva jako podpůrce této kontroverzní sochy. Někteří lidé by si mohli vzpomenout na Richarda Štarka jako na dalšího „společníka“ Jiřího Černohorského na demonstraci před Českou televizí. Korzoval si to 2. března 2019 ve žluté vestě, zatímco sám byl zahalený do české státní vlajky a zády mu vlála partajní zástava Bartošovy strany, za kterou Štark v Nymburku v roce 2018 získal slabých osmnáct hlasů.

Inu, ne každý musí nutně uspět ve volbách, ale pohledem na Štarkův profil bleskurychle odhalíte, že tento pán to nemá daleko k antisemitským poučkám karikujícím žida s předem definovaným nosem i napojením na zednáře a nějaké to ovládání světa.

Štark, podobně jako řada jemu podobných xenofobů žije v představách, že tajuplné elity se přiznaly, že jsou skutečnými budovateli Evropy, symbolika zednářství je spatřována tam, kde ve skutečnosti není a ke slovu se dostávají rádoby sionistické symboliky nabízející radikálům odporné k antisemitismu blízké úvahy o “všežidovských” vládách a katastrofálních plánech.

Jak vysoce vlastenecké. Soudně přemýšlejícímu člověku se z toho musí zvednout žaludek vzhůru, protože je to ohavné. Má opravdu tento člověk právo odmítat označení „prapodivní lidé z pravicové a levicové spodiny“? To je pouze na čtenáři, aby si rozhodli, zda Richard Štark je, nebo není nějakou spodinou a jak blízko, nebo naopak daleko se Kolář ve svých slovech strefil, nebo nestrefil.

Ale samotný Štark si jako spodina nepřipadá, na což má nepochybně právo jako každý jiný člověk. Ovšem, jak již bylo naznačeno, kde je realita…to je na uvážení každého z nás.

Ve zkratce se dá říct, že celé trestní oznámení požadující po Policii ČR prošetření, zda byl Kolářův výrok přestupkem, nebo trestním činem je obyčejnou fraškou, ve které si morálně protiřečí podavatel téóčka Franěk i řada dalších svědků mnohdy se nevybíravě vyjadřujících a nadávajících ostatním do daleko odpornějších slov i přirovnání.