Není nad to užívat si předvánoční atmosféru plnou lásky, překvapení a dárků nejen pod stromečkem se skvělým filmovým počinem, jakým by mohla být nově chystaná romantická komedie Přání Ježíškovi v režii Marty Ferencové. Pětice mužů rovnou na Vánoce zjistí, že život není peříčko, dokáže nadělovat pořádné kopance, ale všechny ty nesnáze složitého a spletitého příběhu na konci jistí láska, na kterou je na plátně kin pokaždé dobrý spoleh.
Producentem vánoční romantické komedie není nikdo jiný, než společnost MOVIE Film, která má obrazně řečeno na triku vyprodukování skvělého filmu Lidice vyprávějícího příběh o osudu nacisty vypálené vesnice, povražděných obyvatelích, lidských vztazích během složitých okamžiků i neochotě komunistického režimu dovolit hlavnímu hrdinovi přihlásit se k přeživším po lidickém válečném zločinu, protože těmi režimně vyvolenými mohly být jen lidické ženy a nikoli také mukl vykonávající si za nacistické okupace trest za nešťastnou synovraždu.
Tím spíše člověka zaráží, že s nově chystaným filmovým počinem producentsky spojeným s MOVIE Filmem není, zřejmě formou komparzu, nikdo jiný, než krajně pravicový extrémista, nově formou kandidatury spojený s Klausovou Trikolorou Jan Kopal, který na svou zeď veřejně umístil příspěvek s momentkami s herci a komentářem „Pohodové natáčení filmu Přání Ježíškovi, Praha 28.11.2020„.
Zdroj: Facebook
To bude panečku krásný film Přání Ježíškovi, když se v romantických záběrech mihne ultranacionalista známý z radikální scény, na Facebooku se pyšnící například s momentkou z filmového natáčení s Richardem Krajčem, který nejspíš ani netušil, s kým se fotí a koho lidé mající na starost komparz najali. Podobné to bude nejspíš s dalšími herci, se kterými se v sadě několika fotek komparzista z radikální scény vyfotil.
Doslova s rychlostí blesku jsem si vzpomněl na Kopalovo snažení z roku 2008, kdy se s Josefem Paličkou, tím mužem, který má na kontě hlášku „Romové se rodí jako dementi, politický establishment je třeba postřílet. Musí přijít tvrdá realita, bum, bum, pane“ rozhodl Jan Kopal založit občanské sdružení Národní domobrana jako nějaký předstupeň budoucí politické kariéry zakončený vznikem Národní demokracie. Ovšem, plány nevyšly, Ministerstvo vnitra ČR registraci odmítlo, a tak sen o politické kariéře skončil dříve, než začal.
Jan Kopal je na Týdnu.cz ve dvanáct let starém článku nazýván jako „známý neonacistický průkopník„…to je vskutku zajímavé, možná si autor článku tenkrát vzpomněl na Kopalovo angažmá na české radikální scéně a přišlo mu trefné ve svém článku zmiňovaného pána označit za „neonacistického průkopníka„, což se zakladateli mnoha ultranacionalisticky orientovaných stran, hnutí určitě nelíbilo a bezpochyby nelíbí.
Jan Kopal býval členem SPD, než ho z hnutí vyloučili poté, co analytik Evropských hodnot Roman Máca na svém facebookovém profilu zveřejnil, že člena SPD Kopala v minulosti prošetřovala policie kvůli schvalování teroristického útoku 11. září 2001 na World Trade Center. Bývalý espéďák totiž prohlásil, že „země, která v minulosti v podstatě podporovala mezinárodní terorismus a účastnila se například vraždění civilního obyvatelstva v Jugoslávii, si nic jiného než takový útok nezaslouží„, za což byl policií stíhán, až následně v roce 2002 bylo stíhání zastaveno.
Jan Kopal je obecně na extrémistické scéně známou osobou. Působil například v krajně pravicové Vlastenecké republikánské straně, Pravé alternativě, Národně sociálním bloku, u kterého bych se milerád na okamžik zastavil.
Jan Kopal byl jeho předsedou a mně osobně hlavou prolétnou vzpomínky na rok 2001, kdy se zhruba padesátka krajně pravicových radikálů sešla na sídlišti Mšeno v Jablonci nad Nisou, aby si zde zapochodovali v protestu proti zdražování a vstupu České republiky do Evropské unie. Bylo to sotva týden poté, co Národně sociální blok vznikl v Praze. Demonstrace skončila na jabloneckém Mírovém náměstí, skinheadi vykřikovali „Tuneláři na Mírov, Češi, pojďte s námi„, nechybělo košilaté vykřikování „Čechy Čechům„, „Víc než národ“ a „Skinheads„. Kopal v zeleném kabátu pochodoval, zatímco červená vlajka s kruhem uprostřed vlála, až někomu mohla připomínat jiný nechvalně známý prapor z minulosti.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jabloncem-pochodovaly-desitky-extremistu.A010310_151448_domaci_has
Národně sociální blok v sobě seskupoval Vlasteneckou republikánskou stranu i příznivce Národního odporu označovaného zprávami o extrémismu jak ministerstva vnitra, tak Bezpečnostní informační služby jako organizaci zastřešující neonacistickou scénu v Česku.
Koncem devadesátých let minulého století se z neonacistické militantní organizace Blood&Honour Division Bohemia vyčlenila část křídla s politickými ambicemi a vznikl Národní odpor. Web. www.odpor.org obsahoval jak rasistické, tak antisemitské výpady. A právě tito lidé vytvářeli, mimo jiné, členskou základnu Národně sociálního bloku, o jehož činnost se zajímal pražský policejní odbor pro boj s organizovaným zločinem i Bezpečnostní informační služba, která Národně sociální blok pravidelně zmiňovala ve svých zprávách.
Jan Kopal je taktéž jedním ze signatářů krajně pravicové a židovskými organizacemi častokrát právem kritizované Akce D. O. S. T., ve které figuroval například mediálně známý Bátora.
Jan Kopal se několikrát pokoušel o získání politického místečka ve volbách. V roce 2006 zkoušel štěstí v Libereckém kraji jako bezpartajník na kandidátce krajně pravicové, o několik let později Nejvyšším správním soudem rozpuštěné a zrušené, vysoce nesnášenlivé Národní strany. Během své kandidatury tehdy pronesl například tato rasismem okořeněná slova: „Tradiční textilní odvětví, které poskytovalo na Liberecku mnoho pracovních míst, bylo vylikvidováno nástupem žlutých hord a jejich lacinných šuntů z dovozu.„, snad aby přilákal cílovku, která na slovník z devadesátek minulého století uslyší. Ale ani tato strategie nevyšla. Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky získal jen 49 hlasů.
Stejný Jan Kopal taktéž neúspěšně o dva roky později kandidoval za xenofobní a radikální politický subjekt Sdružení pro republiku – Republikánskou stranu Československa Miroslava Sládka, až o pět let později následovala taktéž neúspěšná kandidatura za volební blok Jany Bobošíkové Hlavu vzhůru v Libereckém kraji, které schvalování teroristického útoku nevadilo, jak sama prozradila v rozhovoru pro iDnes.
Je tu hra na jakési nálepky, a tak se jednoduše přehlídne fakt, že Jan Kopal figuroval jako bezpartajník v Národní straně, které několik let po Kopalově bezpartajní kandidátce 17. srpna 2011 na návrh vlády pozastavil Nejvyšší správní soud činnost a kterou následně 15. května 2013 definitivně rozpustil. Hlavně, že stejná Bobošíková novinářům říká, že je pro ní důležité, zda pan Kopal působil v hnutí, či straně zakázané…bezpartajní kandidátka na soudem rozpuštěné partaji se zřejmě za působení nepočítá.
Volební blok Hlavu vzhůru vytvářeli kromě Suverenity Bobošíkové také Akce D.O.S.T., Pravá frakce ODS, Demokratická strana zelených či regionální uskupení Jihočeši nebo Pardubáci. Podle svých vlastních slov se extrémista Kopal v Suverenitě angažoval již od jejího samotného začátku v roce 2011, zatímco onehdá před sedmi lety v roce 2013 působil jako krajský koordinátor Suverenity. Zajímavá, vzhledem k nedávné kandidatuře za Trikoloru je Kopalova poznámka o náklonnosti k Václavu Klausovi, i když se jedná o Klause staršího. Již tenkrát v článku zmiňovaný radikál přispěl do sborníku Centra pro ekonomiku a politiku, založeného Václavem Klausem starším povídáním o Viktoru Dykovi a Karlu Kramářovi.
Inu, s malou dávkou ironie se dá říct, že stará láska nerezaví. Mimochodem, jen tak na okraj. U hrobu Viktora Dyka se mimo jiné scházejí také čeští ultranacionalisté, mezi nimi byl i Jan Kopal. Fotografie ze setkání u Dykova hrobu z roku 2018 Jan Kopal zveřejnil například v sekci „Politika ČR“ na webu fragmenty.cz, kde je na první dobrou vidět, že se akce tenkrát zúčastnil dnes již zesnulý bývalý mluvčí krajně pravicové Vlastenecké fronty, místopředseda Národní strany a o něco později také místopředseda Národní demokracie Jan Skácel, známá to tvář z české ideově nahnědlé ultrapravicové scény a sjednotitel jednotlivých lokálních radikalismem ochucených hnutí.
Na Deníku Referendum se pan Kostlán o Janu Kopalovi zmiňuje jako o muži, díky kterému „neonacistické hnutí vystupovalo poprvé pod hlavičkou politické strany“. Nepřehlédnutelná je také Kopalova účast na antisemitské přednášce, které se zmiňovaný muž údajně zúčastnil.
Sečteno a podtrženo, je poněkud zvláštní, pokud se osoba z extrémistické scény objevuje ve filmech, třeba jen jako komparz mihnoucí se na plátnech kin jen na několik málo vteřin, minut. To potom jakýkoli skvělý zážitek z podívané je tu tam.