První máj je lásky čas, ale v případě rudohnědých demonstrací to jednoznačně neplatí. Neofašisté, rasisté, putinofilové a milovníci panslovanismu vyšli do ulic, aby zde v malém počtu prezentovali své nedemokracií přesycené myšlenky o zhoubě Západu, uprchlíků a celosvětovém spiknutí, jemuž je třeba čelit revolucí, s pomocí níž by si bytůstky za mikrofony přilepšili k životu na Zemi.
Byla to vskutku roztodivná podívaná. Zatímco na improvizovaném minipódiu řečnily osoby známé především ze sociálních sítí, kolem se to hemžilo zvědavci, náhodnými kolemjdoucími a také zarytými následovníky cesty přeběleného čecháčka s velmi odvážnými klávesnicemi na stole. Známé tváře tleskaly, natáčely si přátele na mobil, aby později, až bude zase smutek z nezájmu okolí o rádoby vlastenecké křepčení, vytáhly ze šuplíku odhodlanost z Kampy, nebo jiné části republiky.
Česká radikální scéna to opravdu nemá jednoduché. I když se na Facebooku nachází stovky, někdy i tisíce virtuálních účtů, v realitě je to podstatně horší. Svolavatel vytvoří virtuální pozvánku a předem se raduje z velkého počtu účastníků, jež ve svých obývácích neváhali a klidně klikli na to správné tlačítko. Nenávistník jindy vykřikující košilaté lži o muslimech, Romech, uprchlících, ale také Evropské unii se cítí veledůležitým. Natáčí na svém profilu video o revoluci a „židobolševicích“ v naději, že se na šmuk za volantem chytí ještě víc zájemců. V přímém přenosu se na něj podívá padesát zvědavců, proběhne několik stovek sdílení, zatímco v den pořádání svolané akce zůstane před reprobednami jen několik málo nadšenců.
Zdroj: Twitter
Plamínky v očích pořadatele mizí jako naděje na rudohnědou revoluci, i když z dvaceti přítomných kvete radost z pronášených slov a promaštěných výzev o sjednoceném boji proti nejrůznějším ideovým nepřátelům zaručeně slovanského Čecha.
Například takový Jiří Černohorský jako lákadlo na konci udice použil zahraniční osazenstvo s ukrajinskými, ale také bulharskými kořeny, kdy cizáci usilující o putinofikaci svých krajin hovoří úplně stejně jako domácí paliči českých překladů Koránu. Se stranickou šerpou přes ruku a bulharskou vlaječkou po pravici to rozpálil balkánský „bojovník“ s uprchlíky. Doma si hraje na vojáčky a v noci sní o útoku na Sofii, zatímco v Praze u pivka rozjímá o společné „válce“ za Evropu křesťanských zvyků. Od plánů k realizaci je sice daleko, ale to na Kampě dvaceti, třiceti přítomným lidem nevadilo, protože úroveň odhodlanosti na člověka doslova křičela z naruby položené vlajky na trávě.
Zdroj: online vysílání na Facebooku
Pseudovlastenci si zase hráli na vlastenectví, ale opět to nevyšlo, tak jako milionkrát předtím. Není divu, že takový nezájem o rudohnědé vzepětí nejednoho organizátora a svolavatele roztočí do nadzvukových obrátek. Adam B. Bartoš má soudem stanovenou podmínku, Lucie Hašková ví, že by s demonstracemi neuspěla, a tak šance být vůdcem tisícihlavých šiků mizí jako pára nad hrncem. Třicet tři hlasů nestraníka z kandidátky SPO jasně ukazuje, že to Jiří Černohorský nezvládne, dokonce ani s dvěma puntíkovanými dorty v zákulisí a naštvaným postem na Facebooku, ze kterého se frustrace z nezájmu okolí řinula jako krev vytékající z rány na krční tepně. Ti co nepřišli, mají jít do „prdele“…jak se zdá, on i ten sen o europoslanci na kandidátce nějakých extrémistů skončí úplně stejně…tedy tam, kam ukřičený Moravan posílá nepřítomné virtuální přátele.
V podobném koloritu se vezla většina rádoby vlasteneckých demonstrací, kdy samota Sládka postávajícího před několika naslouchajícími byla vskutku tragikomická. Tomu člověku dávno ujel vlak a bylo to na první pohled vidět, i když pětice naslouchajících tleskala a byla nejspíš neskonale hrdá na prošedivělého pána v obleku.
Novináři si udělali několik fotografií a také z úst předsedy obnovených republikánů zaznělo velké moudro radící přítomným, aby na babičky neotvírali okna. I zde pan doktor dal na svém facebookovém profilu uzavřenému kruhu přátel najevo svou nespokojenost s takřka nicotnou účastí, kdy počet přítomných novinářů převyšoval ideové nadšence.
Obchod se zlem v Česku rozjíždí delší dobu Okamurova SPD v doprovodu některých dalších rudohnědě zabarvených existencí z parlamentu. Těm se skutečně velmi složitě konkuruje, i když jako žížaly po dešti vznikají další radikální strany. Například takový Pavel Matějný mnoha organizacemi označovaný za neonacistu zaregistroval na ministerstvu krajně pravicovou stranu Národní obroda. Bývalý cirkusák a trapnomagický bojovník za československé občanství Václav Šimek oznamuje, že půjde zaregistrovat jeho budoucí partaj Jauner Československo 2018.
Jak se zdá, letošní volby budou docela zábavným příběhem, kdy se radikálové budou snažit oslovit další zájemce o velmi zvláštní a poněkud nedemokratický pohled na svět. Možná Matějný zase na některém ze shromáždění vystřihne výrok Hitlera, tak jak to jednou udělal.
Sečteno a podtrženo, prvomájové demonstrace radikálů a prokremelských buditelů byly jen nicotnými příběhy na triku státního svátku. Tragikomický byl pohled například na demonstraci DSSS v Plzni, kdy počet Vandasových nadšenců se pohyboval něco mezi pěti až jedenácti účastníky. Svátek práce láká xenofoby ke zneužití, podobně jak to dělají komunisté za transparentem navádějícím na výstavu mumií. Veselejší účast nebyla ani následující den na demošce za Oděsu.
Na zemi se válel transparent proti fašismu, zatímco mezi ani ne dvaceti lidmi byli k vidění také neofašisté, rasisté a nejrůznější štváči známí především ze sociálních sítí. Na setkání nechyběl ani Skála z KSČM. Alespoň si milovníci Nočních vlků mohli vyzkoušet jaké to je shromáždit se na podporu svých ideových hrdinů.
Za rok bude další První máj a spolu s tím budou na ulicích nejspíš další demonstrace extrémistů za nezájmu veřejnosti, která na přebělené sny neználků zcela správně kašle, i když na Facebooku to mnohdy vypadá v některých skupinách jako na sjezdu krajní pravice. Konspirátoři se pomějí, pobrečí si ve virtuálnu nad nezájmem a svět jde zase dál.