S malou dávkou umaštěného cynismu by se dalo říct, že Botka šel bojovat za Putina do Doněcku, až o svou botku přišel a nejspíš skončil jako prodavač sektorových kuchyní v jednom krámku, jehož minulost zůstává tak trošku zahalena tajemstvím, protože není jasné, zda obchůdek proputinovští nohsledi neukradli majitelům po zlém, nebo ho nabyli po právu, jako je tomu zvykem třeba v České republice.
Pavel Botka vyfocený před výlohou krámku – https://iz.ru/947951/sergei-prudnikov/videl-chto-rebiata-vytaskivaiut-menia-s-togo-sveta
Pavel Botka je jedním ze zahraničních prokremelských bojovníků na straně proruských separatistů svádějících urputné boje proti ukrajinské armádě za mezinárodně neuznanou Doněckou lidovou republiku. Ještě nedávno s radostí na jazyku vousáč z Česka prohlašoval: “Kam přišla Amerika, mrtvo. Já musím být za Rusko i kdybych nechtěl“, zatímco dnes stejný muž známý také pod přezdívkou “Kavkaz” možná lituje svého rozhodnutí, protože kdyby zůstal v Česku, hrál si zde na internetového revolucionáře v trikotu Nočních vlků, mohl klidně i ty kuchyně prodávat také, a to s oběma nohama na těle.
V boji, ve kterém Pavel Botka nemusel vůbec být a v boji, za který může být trestněprávně zodpovědný po návratu do Česka, přišel tento muž, mnohdy místními pokládaný za Čečence, o část končetiny, jak dokládá následující fotografie.
Zdroj: Facebook – Botkův profil
Inu, fanatismus je špatný pomocník, a tak soukolí času přineslo to, co přineslo. Dlouhý příběh tolik milovaný prokremelskými internetovými nadšenci začal v trikotu bodyguarda v zahraničí, až se volně přesunul z ochrany majitele firmy zabývající se těžbou diamantů v Africe do drsňáckého prostředí Putinovy války usilující o krádež části Ukrajiny.
Fotky s kvérem v ruce jsou cool…vyvolávají ve snílcích o rudohnědých revolucích plamínek naděje zabarvený romantikou i touhou v některých fobicích si to takříkajíc vyřídit s ideovými nepřáteli pěkně svrchu, ovšem i v této momentce zůstává to ošklivé z bojů například o obec Marjinku ukryté, protože málokdo z kecalů by zvládl pohled na separatisty zavražděné děti, znásilněné děti a zmasakrované muže.
Zdroj: facebookový profil Pavla Botky
Pavel Botka má, nebo ještě nedávno míval v oblibě Okamurovu Svobodu a přímou demokracii, ovšem třeba takovou samozvanou konzulku ilegálního Doněckého konzulátu v Ostravě oblibě nemá ani omylem. Nela Lisková má u něj jeden velký černý puntík…tedy alespoň soudě podle toho, co na svém facebookovém profilu o ní veřejně 3. srpna 2019 píše.
Zdroj: facebookový profil Pavla Botky
Není to skutečně vůbec hezké čtení. A kdo ví, co je na tom všem pravda, ale Nela Lisková z toho radost mít nebude. Nedávno skončila v Národní domobraně poté, co podle Obrtela „flákala“ přípravu dokumentů na přerod Národní domobrany na zapsaný spolek, zatímco dnes na Svobodném rádiu vykládá stejná Nela Lisková příběh o tom, jak ji Piráti chtějí zažalovat, když zrovna nerozšiřuje na svém facebookovém profily konspirace, lži o koronaviru, nebo nedávných demonstracích ve Spojených státech amerických.
Ale vraťme se ještě na okamžik k samotnému Pavlu Botkovi, který jak se zdá, „vyčítá“ dalšímu českému dobrovolníkovi v Putinem obsazeném území na Ukrajině – Alojsu Polákovi, že věří Nele Liskové, kterou pokládá za zrádkyni.
Zdroj: facebookový profil Pavla Botky
Nela Lisková by si u Pavla Botky sektorku fakt asi koupit nemohla. Možná by si na kafe, nebo lahváč dobře vychlazeného moku nesednul Pavel Botka ani se samotným Alojsem Polákem, jehož 18. dubna 2019 obviňuje z podrazů a lží…
Zdroj: facebookový profil Pavla Botky
Jsou to opravdu velmi zajímavé příběhy, které sice horkotěžko můžete klasifikovat jako skálopevné pravdy, protože se jedná o subjektivní Botkovy postoje, ovšem i tak něco jednotlivé příspěvky ze sociálních sítí vypovídají o poměrech a stycích mezi Čechy odjíždějícími na Ukrajinu bojovat za Putinovy zájmy se separatisty jako bratry v boji.
Koneckonců nedbalky proputinovských bojovníků nemusí být zrovna čisté, dušínovsky zabarvené a plné bratrského pochopení podobně ideologicky založených…
Kdyby nebylo skvěle sepsaného článku Hlídacího psa z 9. června 2020, možná bych ani můj blogový příspěvek na Respektu nesepsal. Vyvolal totiž ve mně třeba vzpomínku na to, jak v raptorácké diskusní skupině prokremelské internetové telce Žarka Jovanoviče kdosi sháněl peníze na Botkovu léčbu, protože Putinova guerilla neplatí léky těm, kteří přijdou během bojů k nějaké úhoně, třeba ztrátě části končetiny.
Inu, když přijdeš, budeš bojovat za zájmy Ruské federace, Kremlu, tak tě přijmem, ale jakmile nebudeš k užitku, musíš se postarat sám. O této poměrně významné vadě na kráse se internetoví kecalové jinak tleskající botkům na barikádách vůbec nezmíní, protože by si to potom mohl zájemce bleskurychle rozmyslet.
Nicméně, Botkova separatistická část života skončila, tak zbývá jen prodej nábytku, třeba v podniku, před kterým se stejný Botka fotil, jak trefně naznačuje Hlídací pes. Mně osobně by stačilo, kdyby se firma Hanák a. s. vyjádřila, jak to má se svou pobočkou v Doněcku, která sídlí v krámku, před kterým se Botka fotil.
Mnoho podniků bylo v Doněcku násilně lidem vyvlastněno. Tak si říkám, jaký osud měl ten obchod, ve kterém má svou pobočku česká firma Hanák a. s., která zde prodává své výrobky. Skončili minulí majitelé krámku na ulici, byli zastřeleni proputinovským hajzlíkem? pic.twitter.com/3bKpxs22hL
— Jiří Hrebenar (@gisat) June 9, 2020
Trošku mě zaráží, že česká obchodní společnost podniká v místech, kde docházelo k zabírání majetků, zabíjení majitelů obchodů, konfiskacím a jiným prasárnám, se kterými nemůže nikdo soudně přemýšlející souhlasit, tím však nikdo netvrdí, že Hanák a. s. s takovými praktikami souhlasí, ovšem je divné, pokud má svou „pobočku“ na takovém místě.