Reklama
 
Blog | Jiří Hrebenar

Příběh o vlajce v ženském lůně ukazuje, jak extrémisté a konzervativci vnímají práva žen

Je zajímavé sledovat ultranacionalisty a facebookové kecaly, jak kritizují vytažení české vlajky z ženského přirození během inscenace „Naše násilí, vaše násilí, když před herci zády stáli krajně pravicoví radikálové. Za prvé to nikdo neviděl…herci stáli za neslušnými lidmi z podivného spolku a tvrzení o tom, že jedna z hereček vytáhla z intimních partií symbol české státnosti pochází pouze z jejich slov.

Screenshot z videa: http://www.divadelni-noviny.cz/frljic-brno-nase-nasili-a-vase-nasili-protesty

Lidem s podivnou minulostí bychom neměli vůbec věřit. A i kdyby to byla pravda, není v aktu vytažení vlajky z ženského pohlavního orgánu nic až tak moc pobuřujícího. Jedná se o uměleckou performanci s odkazem na význam, který si krajně pravicoví radikálové s podivným stylem chování nedokážou vybavit. Sami na demonstracích vlajku povalují na zemi, šlapou na ni, drží ji v obráceném gardu, popisují nejrůznějšími xenofobními vzkazy, aby posléze určovali, co je a není přípustné.

Zatímco fanoušci kultu bílého muže bojují za co největší odhalení ženy na ulicích a hejtují zahalené muslimky, ženské přirození jim připadá nechutné, špinavé a dost zvrhlé na to, aby se v něm povaloval kousek látky považované za státní vlajku.

To je opravdu úsměvné a zarážející zároveň. Účeloví vlastenci doslova v přímém přenosu ukazují svou zahnívající povrchnost a neskonalou neschopnost pochopit, že ženské lůno je mimo jiné také symbolem zrodu – vzniku něčeho jedinečného, významného a velmi cenného.

Možná vyznavači xenofobovy kultury nenávisti všeho odlišného nemají rádi, když je žena emancipovaná, samostatná a může v otázkách intimity prožívat zcela samostatně svou vlastní a nikoli mužovu vůli.

Extrémisté z demonstrací proti Romům, islámu, muslimům, Evropské unii a uprchlíkům bývají často příznivci zastaralé mužské nadřazenosti, kdy svět bývá rozdělen na „tradičně“ vnímané ženské a mužské povinnosti, ve kterém živitelem rodu zůstává muž, zatímco žena musí rodit, starat se o drobotinu, vařit a když je to třeba posloužit pánovi tvorstva k potěšení podle scénáře mužských hormonů.

Stačí sledovat komunikaci na krajně pravicových skupinách a stránkách, kdy ženštiny velmi jednoduše přitakají mužskému mačochismu, protože si myslí, že je takový přístup v souladu s českou kulturou, tradicemi a vším tím souvisejícím pokládaném radikály za správnou cestu do života.

Ženské lůno je také symbolem sexuality a taoisté tuto oblast lidského těla považují za jedno z nejvýznamnějších center energie ženy. A to je to nejposlednější, co si může mužský mačochista přát.

Energická žena je stěží ovládatelná, a tudíž nepatří do tradičního uspořádání radikálova světa. Někteří rádoby konzervativci možná považují ženský pohlavní orgán za nečistý, protože pravidelně zažívá proces menstruace i tělesného vyprazdňování…všechno, co se zde nachází, je těmito lidmi tudíž pokládané za nečisté a strkat tam vlajku přeci není košér…hlavně, aby si to dotyční uvědomili při večerních radovánkách například při provozování orálního sexu, nebo jiných praktik.

Je zajímavé, co všechno odhalí obyčejný, možná neexistující prvek během jedné kontroverzní divadelní inscenace. Krajní pravice si hraje na novodobé cenzory, aby následně vlajkou v ženském přirození legitimizovala před ultranacionalisty a populisty své počínání. Jednobarevný svět extrémistů je chudým podobenstvím popírajícím ženám základní lidská práva i rovnost obou pohlaví v rámci společnosti.

Radikálové, extrémisté a kremlofilové by si měli uvědomit, že naši předci neumírali za vlajku, ale především za naši svobodu, kterou Pernicovi společníci narušili svým příchodem na pódium.


Článek byl uveřejněn také na: Demokratikon.cz

Reklama