Není tomu tak dávno, co jsem psal článek o Norbertu Naxerovi – bývalém členu prokremelské Holešovské výzvy, bezpartajním kandidátovi na listině krajně pravicové Národní strany a nově také právníkovi přicházejícímu v období protikoronavirových opatřeních s hromadnou žalobou na povinné nošení roušek. Pan doktor nabízí zájemcům plnou moc, zatímco několik měsíců předtím ochotně vykládá v reportáži prokremelského aktivisty Žarka Jovanoviče odvysílané v ruské televizi TV Zvezda na téma odstranění sochy maršála Koněva slov víc než dost.
Radnice Prahy 6 prý podle fundovaného názoru pana doktora porušila mezinárodní smlouvy s povinnostmi při správě cizího majetku, a tak celá právníkova pravda musí jít ven, třeba i na prokremelské telce, pokud si to okolnosti žádají. Alespoň veřejnost, pokud se k ní jednotlivé záběry dostanou, pochopí, jak velkým a oddaným vlastencem právem políbený obyvatel Plzeňského kraje je. Jen zůstává otázkou, zda se jedná o české, nebo ruské vlastenectví…ale to si každý musí ve své hlavě probrat sám.
Pokud pominete všechny ty košilaté facebookové příspěvky na Naxerově facebookovém profilu, potom celkem komicky působí Naxerovy pokusy o politické angažmá.
Jak již bylo řečeno, v roce 2006 tento muž jako bezpartajník neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách za Národní stranu, kterou o několik let později Nejvyšší správní soud rozpustil.
Nicméně již tenkrát v okamžiku Naxerovy kandidatury za Národní stranu se tento politický subjekt projevoval silně protiromsky, extrémisticky, nesnášenlivě s řadou kontroverzních akcí, ovšem pan Naxera skálopevně tvrdil, že v době, kdy kandidoval byla Národní strana jinou, než jakou byla později. Ale to není pravda, protože již v roce 2006 tento politický subjekt figuruje ve zprávách o extrémismu Bezpečnostní informační služby, kde je Národní strana považována za jeden z nejaktivnějších ultranacionalistických subjektů.
Za zmínku stojí například akce v Letech u Písku, nebo pokus zahrát na protimuslimskou vlnu, který nenašel mezi lidmi tenkrát příliš velké pochopení a skončil zatčením vedení partaje. V dalším případě na protest proti případnému navrácení majetku sudetským Němcům partajníci Národní strany navezou odpadky před pražskou kancelář Sudetoněmeckého krajanského sdružení a jeho část složí také před německou ambasádou v naději, že si toho všimnou média, protože Národní strana již od samotného počátku navázala na mediální strategii Strany pro republiku – Republikánské strany Československa, být kontroverzními akcemi co nejvíce viděn v médiích, aby se veřejnost dozvěděla co nejvíce o dalších neúspěšných ultranacionalistech pokoušejících se o humbuk, když volební úspěch nepřichází ani po účelově splácaných předvolebních slepencích.
Naprosto stejné to bylo v parlamentních volbách roku 2006, na kterých jako bezpartajník kandidoval Norbert Naxera na kandidátce Národní strany, jež se rozhodla pro větší úspěch spolupracovat s mimoparlamentními stranami, kterými byly například Vandasova Dělnická strana blízká neonacistické scéně, Národní sjednocení, nebo Republikáni Miroslava Sládka projevující se nenávistně zejména vůči Romům, sudetským Němcům a nejrůznějším mezinárodním organizacím, což bylo vlastní pro všechny zúčastněné subjekty.
Rozhodnutí sice nevyšlo kvůli neustálým hádkám mezi Sládkem a Vandasem, slibovaný sjednocený subjekt do parlamentních voleb předem pojmenovaný jako Národní síly se nekonal, společníci kandidovali na kandidátce Národní strany, ale i tak je nakrásno viditelné minimálně to, že Národní straně partaj blízká neonacistické scéně nevadila, což je jeden z prvků politického radikalismu, kterým tento směr může ubíhat.
Heslem Národní strany pro volby 2006 pak bylo „Vlast a národ nade vše!„, „Za vlast, za národ, za tebe!“ a „Svobodu nebo socialismus!“…zkrátka, hlavním materiálem byl integrální nacionalismus doprovázený odporem k Evropské unii a NATO prokládaný nenávistnými výkřiky vůči Romům i jiným minoritám. To jen pro představu na jaké kandidátce jaké politické strany tenkrát pan Naxera kandidoval. Tohle všechno mu asi nevadilo, jinak by na „soupisce“ Národní strany jistě nebyl.
O šest let později v roce 2012 se Norbert Naxera jako bezpartajní rozhodl kandidovat opět neúspěšně v krajských volbách na kandidátce Starostové a osobnosti pro Moravu, aby posléze, o čtyři roky později, zkusil štěstí jako lídr kandidátky Sládkovy politické strany v Plzeňském kraji. Ovšem ani tento soupisek neúspěšných kandidatur není úplný.
Například v roce 2014 se Norbert Naxera pokoušel kandidovat na kandidátce ČSSD, což je zarážející, když si uvědomíte, že se socani tenkrát profilovali jako proevropští, proseveroatlantičtí…až člověka napadá, jak se tam ten Naxera mohl vůbec dostat? Tenkrát jsem se osobně e-mailem dotazoval sociální demokracie jak je to možné, PR marketingové oddělení odpovědělo tehdy, že byl Naxera z kandidátky vyškrtnut…jaká to škoda, tentokrát nedošlo ani na potěšení oka při pohledu na předvolební lístek.
S blížícími se říjnovými krajskými volbami ani člověka neudiví, že Norbert Naxera opět zkouší ve volbách štěstí, a tak podle svých tvrzení jako bezpartajník kandiduje za SPD do krajského zastupitelstva Plzeňského kraje.
V tento okamžik se ani nedá říct, zda Okamurův obchod na nenávist vůbec tuší, že Naxera kandidoval za soudem rozpuštěnou a zakázanou politickou stranu, jejíž hlavní ideou byla rasová nenávist, populismus a politický extrémismus, když velmi podobné zacílení má samotná Svoboda a přímá demokracie, jejíž příspěvky na sociálních sítích vypadají jako smetí hvězdné pěchoty zapomínající mozky někde ve stínu podkroví…tady asi nebude ani vadit názor, že zatčení a stíhání za tričko s neonacistickou tématikou je totalita, nebo obviňování, že za výbuch v Bejrútu může Izrael.