Někteří vlivní izraelští nacionalisté byli teroristy. Používali nelidské praktiky, kdy se nerozlišovalo mezi civilisty a britskými správci území, na němž po druhé světové válce na základě dohod mocností vznikl dnešní stát Davidovy hvězdy.
Dokazují to zejména tajné dokumenty zveřejněné na WikiLeaks, kdy se britská MI5 přes veškerá úsporná opatření musela chtě nechtě věnovat teroristům z izraelského Irgunu, Lechi a dalších organizací. Bojovníci za svobodu Izraele používali stejné praktiky, jaké dnes používají někteří ultranacionálně naladění Palestinci. Unášeli vojáky, prováděli pumové útoky, unášeli a útočili na civilisty bez jakéhokoli slitování. Prvotní bylo získat nezávislost, a to za jakoukoli cenu.
Na tento fakt bychom neměli zapomínat zvláště dnes, 14. května 2018, v časech nepokojů, kdy izraelská armáda střílí na každého, kdo chce překonat hraniční plot mezi Palestinou a Izraelem. Kdyby se stejně agresivně tehdy v časech vytváření Izraele chovali Britové na svém mandátním území, možná by ani žádný Izrael nevznikl.
Irgun(Národní vojenská organizace v zemi izraelské známá také pod akronymem jako Ecel) s teroristy z Lechi(Bojovníci za svobodu Izraele, nazývaný také podle svého zakladatele jako Stern gang) byli dvě největší sionistické skupiny teroristů operujících na mandátním území Palestiny, jež tou dobou spadala pod správu Spojeného království. Klíčovými prioritami britských tajných služeb MI5 a SIS byla ochrana před terorismem sionistů, který se stále více snažil přenést boj za svobodu” blíže k Londýnu.
Po vzniku Izraele nový stát v roce 1949 vyhlásil na činy Irgunu a Lechi amnestii a všechny teroristy zařadil do nové armády Izraele.
Mnoho teroristů z těchto dvou organizací působilo v izraelské politice a někteří z nich byli dokonce izraelskými premiéry.
V dubnu 1945 obdržela britská MI5 tajnou zprávu, že v případě vítězství v Evropě, vzroste na Blízkém východě ještě větší napětí, které by mohlo vyústit v teroristické útoky také na území stařičkého kontinentu. Na jaře a v létě roku 1946 britští špehové potvrzují, že Irgun a Lechi plánuje poslat do Londýna pět teroristických buněk.
Teroristé měli páchat v království atentáty s pumovými útoky vůči předem vytipovaným osobám ostrovní politiky. Jedním z cílů měl být britský ministr zahraničí Ernest Bevin. Sionisté jej považovali za překážku, a tak se rozhodli pro jeho osobní likvidaci. Teroristická Lechi vypracovala seznam nežádoucích osob, na které měly být provedeny nejrůznější atentáty.
Irgun i Lechi se běžně podílely na vraždách politiků. V listopadu 1944 provedly v Káhiře atentát na britského ministra pro Střední východ, lorda Moyne. Ten na následky atentátu zemřel. V polovině června 1946 Irgun spustil vlnu útoků, kdy podminoval 10 z 11 mostů spojujících Palestinu k ostatním státům. Následkem toho vyletělo do vzduchu pět vlaků.
Útočníci neměli žádný morální problém s civilními oběťmi. Podminované mosty vyvolaly ostrou reakci Britů eskalující ve vlnu zatýkání po celé Palestině.
Operace Agáta, jak byla zatýkací akce MI5 pojmenována, vyvrcholila 29. června 1946 v den známý jako “Černý Šabat“. V ten okamžik bylo zadrženo víc jak 2 700 představitelů teroristických sionistických organizací, mezi nimiž byli také členové ilegální Hagany a elitní úderné jednotky Palmach. Členové Irgunu i Lechi zatýkání unikli.
Čas pomsty ze strany teroristů nedal na sebe dlouho čekat. Irgun provedl bombový útok na hotel Krále Davida v Jeruzalémě, v němž sídlily orgány britské mandátní správy v Palestině. Autorem útoku byl šestý premiér Izraele a držitel Nobelovy ceny za mír Menachem Begin. Bombový atentát měl na svědomí 91 lidských životů. Šest mladých členů Irgunu se tehdy převléklo za Araby, aby následně mohli do budovy hotelu přinést dostatek výbušnin. V budově mělo sídlo místní vedení MI5 i SIS.
Neštěstí v hotelu Krále Davida je celkem známou skutečností. Ovšem to, co následovalo poté, již tak známé není. 91 mrtvých lidí bylo jen začátkem k teroristickým operacím mimo území Palestiny. Varování z minulých let říkalo skutečně pravdu. Na konci října 1946 teroristická buňka Irgun působící v Itálii provedla bombový útok na britské velvyslanectví v Římě. Posléze následovaly v letech 1946 – 1947 sabotážní útoky na britské vojenské dopravní trasy v Německu.
Technickou podporu poskytovali židovským teroristům židovští “kolegové” z IRA. Konkrétně jeden z vůdců IRA židovského původu, Robert Briscoe, jež tou dobou byl také členem irského parlamentu….později byl také starostou Dublinu. Briscoe se podle údajů z tajných dokumentů britské MI5 během války pokoušel navázat styky s Hitlerem, se kterým chtěl také obchodovat. S Irgunem a Lechi se seznámil při svých cestách do Británie. O osobu Briscoea se proto také zajímala po upozornění ze strany britské tajné služby irská tajná služba CID. IŘE a sionistickému terorismu byl nakloněný také bývalý vrchní rabín Irska Isaac Herzog.
Po emigraci do Palestiny v roce 1936 byl Isaac Herzog jednou z hlavních postav sionistického terorismu v Palestině.
Jeho syn Chaim to svému otci vyčítal a nesouhlasil s otcovou tajnou dohodou s terorismem. Chaim Herzog se rozcházel názorově se svým tatínkem a dokonce sloužil v britské rozvědce, v níž se podílel na plánování světoznámého Dne D. Podílel se také na vytvoření izraelské zpravodajské služby a následně se stal také prezidentem Izraele.
Irgun i Lechi dostávaly finanční podporu ze Spojených států. Podporovaly je zejména sionistické skupiny operující ve Spojených státech jako byla například Bergsonova skupina nebo Hebrejský výbor pro osvobození Palestiny. To byl také důvod, proč Spojené království celou věc s nárůstem extrémismu a terorismu v Palestině řešilo v roce 1947 před tehdejší Organizací spojených národů.
Američané zcela prokazatelně tehdy sionistickým teroristům dodávali zbraně. Je to zřejmé z uniklých informací….zejména se jedná o tzv. Operaci zlato(Operation Gold), kdy tajné služby amerického námořnictva poskytly sionistickým teroristům pro boj s Brity pistole. Lechi i Irgun podporovali také Sověti, a proto často MI5 s americkou FBI spolupracovaly nad objasňováním spojitostí mezi Sověty a sionistickými teroristy.
Vůbec, zpravodajská hra kolem sionistů je tak trochu matoucí. Viz například role špiona Kima Philbyho, vysokého důstojníka britských tajných služeb a jednoho z nejvýznamnějších agentů KGB v průběhu studené války. V rámci britské SIS se Kim Philby zabýval vyšetřováním terorismu v sionistických hnutích. Philby sabotoval britské vyšetřování a pracoval jako dvojí agent jak pro britskou SIS, tak pro sovětskou KGB. Moskva zpočátku podporovala vznik státu Izrael a doufala, že by to bylo trnem v boku “imperialistického” Západu, a Sovětský svaz byl první zemí na světě, která uznala Izrael, když byl vytvořen v květnu roku 1948. Nicméně Stalin se přepočítal: V nadcházejících letech Izrael vybudoval zvláštní vztah s USA, i se Sovětským svazem a Stalin strávil poslední roky před svou smrtí v roce 1953 vytvářením antisemitských konspiračních teorií.
V březnu 1947 Irgun provedl další bombový útok na Colonial Club nedaleko centra Londýna.
Výbuch vyhodil dveře a zranil několik lidí. Následující měsíc žena z Irgunu zanechala velkou bombu u budovy Koloniálního úřadu(Colonial Office)v Londýně. Bombu se nepodařilo naštěstí kvůli chybě detonátoru odpálit. V červnu 1947 Lechi zahájil další akci dopisních bomb, která se skládala celkem z 21 bomb. Dopisy byly určené vybraným osobám z parlamentu.
MI5 a místní bezpečnostní síly v Palestině měly problém s odhalováním Irgunu a Lechi.
Obě skupiny byly organizovány do buněk. Členové takových buněk oplývali absolutní, doslova fanatickou věrností, a tak bylo obtížné ze zadržených osob dostat nějaké svědectví.
Bylo téměř nemožné proniknout do nitra těchto organizací. Teroristé také používali mnoho převleků a změn identity. Muži se oblékali jako ženy, aby se vyhnuli bezpečnostním hlídkám…..viz například Menachem Begin. Cestoval pod několika pseudonymy s falešnými doklady. Dokonce se v převleku měl dostat i do Anglie. Nechal si narůst plnovous a v převleku rabína se při návratu do Jeruzaléma vyhnul kontrolám. Mnoho členů Irgun i Lechi sloužilo také v britských ozbrojených silách během války, a tak znali postupy a rutiny používané Angličany. Proto také mnoho teroristů ke své činnosti používalo britských uniforem, i když v ozbrojených jednotkách nepracovali.
Británie se snažila zabránit průniku židovských teroristů na své území, a proto také byly všechny žádosti o vízum židovských žadatelů z Blízkého východu nejdříve prověřovány MI5. Prováděly se důkladnější a hlubší kontroly na letištích a přístavech. Vytvářel se seznam sionistických teroristů s prioritami na jejich zatčení.
MI5 také zahájila prověřování všech 7 000 židovských vojáků z britských ozbrojených sil, zda nemají napojení na některou z teroristických skupin sionistů. Prověrky odhalily 40 osob, z nichž bylo 25 propuštěno z armády. Odposlouchávali se telefony, policisté se infiltrovali do různých diaspor Židů v zemi.
Britům pomáhaly s bojem proti radikálů umírněné židovské skupiny, které umožňovaly skrz ně pronikat částečně do Irgunu, Lechi, Hagany a dalších organizací teroristů. Takovou skupinou byla například Židovská agentura.V Palestině na postu zpravodajce pracoval Henry Hunloke, bývalý konzervativní poslanec, který získal mnoho tajných informací o sionistických teroristech na území Palestiny. Jedním ze spolupracovníků Hunloka byl Rueven Zislani, který s v roce 1948 změnil jméno na Reuven Shiloah a stal se prvním ředitelem Mossadu. V Židovské agentuře v Londýně pracoval pro MI5 také známý a populární starosta Jeruzaléma Teddy Kollek, který například v srpnu 1945 odhalil výcvikový tábor Irgunu. Kollekem dodaná informace agentům britské MI5 vedla k zatčení 27 “bojovníků” Irgunu, včetně pozdějšího premiéra Izraele. Kódové označení Kollea bylo Škorpion(Scorpio).
MI5 a SIS se kromě protiteroristických akcí sionistů také zabývala nelegálním přistěhovalectví do tehdejší Palestiny. V roce 1939 byl zaveden systém kvót, který omezoval počet židovských přistěhovalců na 7 500 ročně. Imigrace nad tento počet byla považována úřady za nelegální. MI5 již tehdy tvrdila, že židovská imigrace do Palestiny způsobí občanskou válku mezi Židy a místními Araby. Tajné služby měly zachytávat informace o lodích, zatímco byly na Kypru zřízeny věznice pro zadržené osoby. Již tenkrát Britové “odklízeli” některé členy Irgunu a Lechi do zadržovacích středisek v Eritreji. Politika umisťování Židů do věznic na Kypru následovaná zadržováním sionistických teroristů v severní Africe si vysloužila kritiku s přirovnáním k nacistům.
Nicméně byznys s nelegálním přistěhovalectvím do Palestiny byl rozjetý na plné obrátky. SIS s MI5 odhalila řadu jihoamerických a řeckých lodních společností pronajatých židovskými uprchlíky. Ministerstvo zahraničních věcí posléze působilo diplomatickou cestou na jednotlivé země původu lodí a loďařských společností. Zpráva MI5 z rok 1948 dodává, že se pouze 1 z 30 lodí dostala do Palestiny.
Chování Británie k Židům během druhé světové války bylo skutečně katastrofální, nelidské a nehumánní a také přispělo k mnohem vyššímu počtu nacisty zavražděných Židů. Před Křišťálovou nocí bylo v letech 1933 – 1938 z celkového počtu půl milionu žadatelů do ostrovního království přijato na 11 000 ohrožených německých Židů. Tehdejší podmínkou pro udělení azylu byla schopnost uživit se(tato schopnost byla v praxi zaručena pomocí židovských a jiných humanitárních organizací). Němečtí Židé byli přijímáni jako “cizinci” a dočasní návštěvníci, nikoli však jako uprchlíci bez jakýchkoli záruk. Vybíráni byli bohatí lidé zatímco chudí Židé nedostali pomoc, přestože byli režimem ohrožováni na životě. Polští Židé přebývající v tehdejším Německu(obecně považovaní za uprchlíky) byli podstatně chudší a nacistické Německo s nimi zacházelo mnohem hůře než s německými Židy….přesto polští Židé s bydlištěm v Německu nebyli k azylu ve Spojeném království přijati. Studie britské migrační politiky vůči Židům hovoří jasně:
předsudky vůči Židů byly považovány za nepřijatelné, pokud tvořily součást společenského nebo politického programu…shovívavost k antisemitismu v sociální oblasti byla natolik rozšířena, že se stala naprosto všední. Nepřátelské stereotypy vůči Židům byly přijaty zákon dbalými občany.
Britské stereotypy vůči Židům byly významné v označení Židů jako skupiny obyvatel obtížných, dokonce nebezpečných k jakékoli pomoci. Takové předsudky pomáhaly vytvářet obraz židovského uprchlíka v problematické formě a tím byla posilována podpora politiky restrikcí
Dalším příkladem by mohla být operace britské SIS z roku 1947 s kódovým označením “Embarrass”. Malý tým agentů byl rekrutován s cílem zabránit lodím opustit přístavy. V létě téhož roku tak došlo k zabránění odplutí 5 lodí s velmi uboze vypadajícími lidmi přeživšími holocaust. Přístup ostrova svobody, jak se někdy Spojené království nazývá, byl opravdu velmi nelidský vůči řadovým Židům.
Nicméně, ani toto není omluvenkou za rasismus a toleranci sionistického terorismu, jehož prominenti se následkem státního pardonu stali řádnými a často mocnými představiteli Izraele. Lechi s Irgunem byly organizace terorismem přesycené a mají na rukou krev nevinných lidí. Již tehdy před vznikem země Davidovy hvězdy bylo jasné, že hlavní dominantou Tel Avivu bude nesvoboda s utiskováním nežidovských občanů Izraele.
Článek vyšel také na webu Demokratikon.cz