Landa to zkouší s Blanickým manifestem vytuněným u sanskrtu i sochy Svantovíta

Nebudeš mužem ani ženou, staneš se nulou vyváženou zahlaholí Daniel Landa ve své Ukolébavce, aby následně propojením novopohanství a narážek na Mistra Jana Husa ukázal svým fanouškům, ale také neonacistům, nacionálním bolševikům a vítačům rudých kohort z Kremlu, že hra na debilno je možná také ve dvacátém prvním století, protože frustracemi sžíraných pseudovlastenců je stále moc, zejména těch, co vypisují nenávist na sociálních sítích a rozlíceně se durdí, pokud islamofobní, homofobní, antisemitské a rasistické výkřiky Facebook zcela správně maže.

Přesně těmto kreaturkám je určena nejnovější trapnohra, kterou zahajuje hvězdička současných pupkáčů – v devadesátkách minulého století vyholených skinheadů pochodujících proti Židům a Romům – s tzv. Blanickým manifestem na výročí upálení Mistra Jana Husa.

Zatímco Dušek ve svých ezovystoupeních oblbuje veřejnost nesmysly plnými ezoterických báchorek typu jedna babka povídala, Daniel Landa variací na „duškoviny“ zkouší comeback minimálně mezi internetovou lůzu virtuálních revolucionářů spatřujících v holohlavém muži ve středních letech velkého vůdce bílých heterosexuálních chlapáků, kterého je nutné následovat na každém kroku.

Bílý jezdec orlíkovské éry je pro ně legendou, video z místa, kde vznikal Blanický manifest ve zkratce vykřikující „systém není moje mamka…nikdo mi nebude nic přikazovat…jenom když spáchám zlý trestný čin budu právem omezený na svobodě“ zůstává jednou z novodobých model, nástrojem jakési petice, ke které se mohou nejen frustráci podupávající si při rytmech Vozové hradby vesele hlásit, protože když nepomohly fiškuntálie na Žita 44, poslouží ideové odmítnutí karantény jako další nástroj demagogie natahující ruku po slabém státě, kde si extrémista může dělat co chce, třeba nabádat k rasové, náboženské nesnášenlivosti, aby fetiš bezbřehé svobody slova zůstal zachován.

Na takovou usedne kdejaká muška od anarchistů, po prokremelské, rasisty, neonacisty, neofašisty a milovníky rudého Československa. Je to trapné divadélko, jehož obsah dokonale ztvárňuje dřevěná socha Svantovíta s mečem a sanskrtem napsaným heslem „pravda vítězí“, u které zřejmě Landa s Fanánkem sepisovali text  Blanického manifestu, nebo u které stoprocentně „kaligraf“ přetvářel hroudu nesmyslných, rádoby chytlavých slovíček do podobenství historizující grafiky, která zaujme všechny pseudohračičky na husitství a odkaz jednoho z mála českých mučedníků, o němž stejně většina neví vůbec nic, než pár větiček z marxisty znásilněných dějin.

Cirkus Landa přináší pohádky, zatímco tajně doufá, že se nahozené udice uchytí internetový dav scházející se ve svých představách na mystikou počmáraném Vyšehradě, jehož ideovým šlágrem by jinak mohly být Čertovy kameny v Karlachových sadech, ke kterým u svého domu nechal vztyčit další menhir v článku zmiňovaný Dan Landa vykládající bájeslovný příběh pasující kousek kamene pojmenovaný jako Merkuriáš na fragment někdejšího menhiru z Kounovských řad.

Přesně sem se hodí novopohanské novozvyky nabízející romantiku i nereálné barvy dovolující slovanskému božstvu sanskrt jako znak neskutečné pravdy, protože mystická energie „duškovin“ ve spojení s pseudohistorií a Janem Husem umožňuje přinejmenším přivření oček nad rasistickými nadávkami, protože „jednou vás všechny smáznou, pokud budou chtít„. A pokud by přeci jen někdo nevěřil, stačí pohlédnout na video o Gatesovi sdíleném na Landově profilu…

Konspirace zůstávají zachovány…tudíž představení slátaniny ultranacionalistického klišé, tak trochu si hrajícího na novodobé blanické rytíře může proběhnout na mystickém Vyšehradě 6. července 2020, v 16.20 v pevnosti u kavárny Citadela. A pokud by přeci jen někdo byl nedočkavým, Daniel Landa 5. července 2020 ve čtvrt na deset večer nabízí přímákem ochutnávku ve formě pochodu Husincem.

Nechybí bubínky, šaškové s ohni a Daniel Landa s loučí v ruce ve stejnokroji…až to člověku připomíná pochod hnědokošiláčů, kterému velí Landa v popředí. Kolik „holých lebek“ – současných pupkáčů od rodiny kdysi se účastňujících pochodů proti Romům si vzpomene při pohledu na pochodáře na svá mladičká léta, kdy se coby skinheadi pokoušeli podobat Röhmovým SA-manům, nebo Hitlerjugend…Landa zkouší, Landa navozuje atmosféru, Landa by rád zůstal jako obhájce pravdy a těch, kterým jsou mazány xenofobně-nenávistné příspěvky, fotografie i odkazy na rasistické šlágry Orlíku, ve kterých Fanánek v Bílém jezdci spatřuje státotvorný počin hodný dalšího opěvování…

Husa můžete zneužít, doslova znásilnit čímkoli. Třeba i hrou na petici na svobodu slova v jakoby motorkářském ohozu za doprovodu motorkářů, kteří se velmi jednoduše nechají utáhnout doslova na vařené nudli, pokud jim zamáváte ideálem bezmezné svobody prokládaný nacionalismem jak se nepatří.

Landa s Fanánkem přivítá  diváky v intru těsně před čtvrtou odpolední. Staří přátelé z období plném bombrů se opět setkávají, aby udělali radost ultranacionalistům v naději, že se snad přidají další tak halasně komentující Landovy příspěvky jeden za druhým.

Účast byla celkem hojná. Kdyby se na místě neshromáždily hračičky na HELL ANGELS a jiné motorkářské skupinky prokládané známými tvářemi ultranacionalismu a zvědavci, bylo vše určitě úplně jinak. Landa s Fanánkem vylezou na dřevěný vůz, na jehož předku je štít s meči, aby společně přečetli snad milionkrát připomínaná Blanický manifest za svobodu 2020.

Fanánek – bývalý nadšenec Orlíku kdysi pochvalně komentující orlíkovský počin Demise za údernost vůči Romům by dnes býval mile rád, kdyby puška zůstala viset nad krbem každého Čecha, protože je podle něj symbolem svobody. Zbrojařští fanatici budou zajisté štěstím bez sebe z takového přístupu.

Landa se dal formou manifestu, petice na lov duší. Fanánek text zkultivnil, prý odradikalizoval, aby nyní přečetl text, toho, co oba dva vypotili. Kdejaký milovník košilatých teorií bez obtíží přijme obecné floskule jako „Je načase, aby volení zástupci začali řešit důležité věci a přestali podléhat globálním hysteriím.„…odpůrce Evropské unie, prokremelský nadšenec i rudohnědý radikál si představí to své blízké globální temno, proti kterému i za pomocí dezinformací a lží bojuje.

Po přečtení následuje hospodsky podaný song „Kdož sú boží bojovníci, během které se Fanánek neudrží a v pravačce vysoko nad hlavou ukáže zaťatou pěstičku. Inu, text je chytlavý, a tak se jeden neubrání určitým gestům, které si každý může vyložit po svém.

Lidé se hrnou k přítomnému červenému petičnímu stánku, stojí fronty, i když petice, předtím manifest nepřináší nic konkrétního, neúkoluje poslance žádným konkrétním přáním…Landa neříká jak konkrétně chce docílit alespoň jednoho z požadavků

Požadovat „preventivní opatření proti suchu, pokus o alespoň částečnou potravinovou a spotřebitelskou nezávislost a s tím související péče o tuto zemi ve smyslu fyzickém s ohledem na trvale udržitelný rozvoj ve všech oblastech našeho života“ je sice hezké, ale tak nějak bezobsažné a trošku jalové, jako výzvy „buďte dobří hospodáři“. Další kroky vycházející z manifestu-petice budou podle slov Landy záviset na počtu podpisů. I kdyby nic, medializace přijde k duchu, i když se na místě nacházejí prokremelsá, mnohdy populistická média prezentovaná třeba Žarkem Jovanovičem, jehož Raptor TV celou záležitost online přenášel na sociálních sítích. Mezi návštěvníky nechybí Bastl mnohými označovaný za spojku neonacistické a extrémistické scény. Podpořit přišel také Daniela Landu Václav Klaus mladší chválící zpěvákovu rodinu jako slušnou, zatímco si Vašíček z SPD střihl fotečku s Fanánkem, aby mu následně předal svou vizitku. Na místě nechyběl ani lžisociolog Petr Hampl a řada dalších lidí běžně účastnících se krajně pravicových akcí.

Inu, to bude zase na internetu přelandováno i vzpomínek na devadesátky s pochvalnými ódami na Landu, že přesně tohle tady chybělo, aby na konci prázdnin přišlo zklamání, že se akce nedočkala takového ohlasu, jak se původně očekávalo. Daniel Landa se ukázal, aby vzápětí zase zůstal tím, kdo byl ochoten využít Husa ve svou, samozřejmě nepolitickou akci, jak jinak