Ikonické fotky jsou fajn, ale Uhlíř ani Foldyna si nezaslouží žádnou úctu za hrdinství

Bylo krásné jarní počasí. Na obloze se vykreslovala nekonečnost modravých dálek, zatímco po silnici do Prahy směřovali fanoušci proputinovských vlastenců. S oranžovočernou stuhou, květinami v ruce a dobrou náladou navrchu se těšili na blízké setkání s raubíři z Východu. 

Propagátoři jedné velkoruské říše přijíždějí skrze bývalé satelity Sovětského svazu na strojích americké provenience, ale to přítomným vůbec nevadí. Snad, kdyby Noční vlci místo ječících dvou a třístopých strojů přichvátali do Prahy na tancích, budou přítomní tuze rádi z přivítání ruské armády na území České republiky v domnění, že někde za dveřmi demokracie strká prstíky do vchodu vybásněná rudohnědá revoluce tolikrát skloňovaná na sociálních sítích.

Před Olšanskými hřbitovy je na pořadu dní proruské vlastenectví, tak trochu přetřené na to české. Vnímavému člověku to nedá a musí si vzpomenout na snahy českých neonacistů, kteří se svého času v nechvalných devadesátkách snažili převzít německé prvky pangermanismu a ultranacionalismu na český případ jednoduše tím, že slovíčko „německý“ pozměnili za „český“. I tenkrát si milovníci rasismu a odporu ke všem majoritám s takovými úpravami připadali jako dokonalí vlastenci.

Pražské extempore s motocykly, ruskými vlaječkami a komunistickými zástavami připomínajícími Sovětský svaz bylo vskutku trapným šílenstvím v zemi kdysi pokořené a ponížené sovětskou okupací. Putinismus přináší všechno, co potřebují panslovanisté, čechoslovakisté, rasisté, islamofobové, odpůrci Evropské unie, a tak cizí živel hrající si na úctu k padlým vojákům druhé světové války zůstává vzorem, pro který se někteří spoluobčané oblékají do replik mundúru Nočních vlků.

Jedním z nich byl děčínský zákonodárce a místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna mající, tak jako řada dalších proruských nadšenců, problém s odpůrci kremelské politiky. Kultovní, téměř hlavičková se stala momentka Foldyny s Uhlířem. Oba dva pánové na ni vypadají jako vteřinu před útokem, zatímco o několik minut později spolu bez větších problémů pokračovali v normálním, neafektovaném hovoru.

Noční vlci, i když se zpozdili o tři hodiny a kolem přítomných jenom projeli směrem na Olšany, nepřímo vytvářejí roztodivné situace, ve kterých si odpůrce extrémismu a radikalismu neví, co si myslet. Severočeský poslanec přichází sám za sebe, zatímco se Hamáček z ČSSD od počínání svého kolegy distancuje, aby na druhé straně postával aktivista  známý ještě před několika lety z demonstrací, na nichž mezi účastníky byli také neobanderovci s tlampačem v ruce. Pravda, pan Uhlíř na začátku roku 2014 možná nebyl zorientován v ukrajinské „politické scéně“ a mohlo se tak tát náhodou, což také zmiňovaný muž tehdy v telefonickém rozhovoru tvrdil.

Extrémisté hlásící se k odkazu Štěpána Bandery  založili v rámci ukrajinské krajně pravicové a populistické politické strany Svoboda organizaci vytvářející činnost v zahraničí a Oleg Zajnulin, na Facebooku projevující náklonnost k nacionálnímu socialismu, je jedním z představitelů ukrajinské diaspory vystupující na proukrajinských demonstracích organizovaných českými spolky za pomoci jednotlivců z proukrajinských spolků a hnutí.

Donedávna „probanderovská“ politická strana Svoboda měla jako svůj znak neonacisty propagovaný Vlčí hák a politika partaje byla a stále je nejen protiruská a protikomunistická, ale také populistická a v mnoha ohledech xenofobně radikální.

Štěpán Bandera je jednou částí Ukrajinců považován za válečného zločince – pronacistického kolaboranta, zatímco ti druzí jej oslavují jako národního hrdinu.  Stál u zrodu povstalecké armády – za příslib vytvoření samostatné Ukrajiny kolaboroval a páchal vraždy, zatímco sám skončil v koncentračním táboře.

Banderovci toužili po samostatnosti i za pomoci paktu s ďáblem, aby jiného ďábla s podobnými rysy porazili. Problematika banderovců není jednoduchá, ovšem podporovat ideové následovníky někoho, kdo se podílel například na genocidě Židů a Poláků ve Lvově, Bělorusku i vzdálenějším Polsku je minimálně morálně nepřípustné. Do bojů se účeloví kolaboranti příliš nezapojili, ale na rasových čistkách mají podle některých historiků na rukou krev 60 000 – 100 000 obětí. Kyjev retušuje válečná zvěrstva zmiňovaných masových vrahů a spolu s nimi neobanderovce podporují někteří zahraniční aktivisté, jakým byl například Martin Uhlíř, který paramilitární spolek neobanderovců – Pravý sektor – „podpořil“ podepsáním české vlajky, jež později končila jako dárek v nemocničním pokoji předsedy Pravého sektoru Dmytro Jaroše.

Středobodem Pravého sektoru je oddanost ideologii banderovců, rasová nenávist i fanatický odpor ke všemu komunistickému.

Pravý sektor je ultranacionalistická organizace složena z dalších organizací jako je Tryzub Dmytra Jaroše, UNA-UNSO, Patriotů Ukrajiny, Bílého kladiva.

Koordinátorem a iniciátorem Pravého sektoru byl Tryzub Dmytra Jaroše. Tryzub se podílel na organizování Majdanu, kdy jeho ozbrojenci zápalnými lahvemi, sekerami a basebalovými pálkami napadali ukrajinské policisty, zapalovali je.

Tryzub přijal ideologii ukrajinského ultranacionalismu interpretovanou Štěpánem Banderou. Sláva Ukrajině, Hrdinům sláva je pozdrav banderovců. Organizace ukrajinských nacionalistů Štěpána Bandery (UON) a její vojenské křídlo Ukrajinská povstalecká armáda (UPA) se mezi lety 1920 – 1940 staly nejsilnějšími nacionalistickými organizacemi na západní Ukrajině. 

UNA-UNSO(Ukrajinské národní shromáždění – Ukrajinská nacionalistická sebeobrana) je polovojenská politická strana. Je to elitní spolek hrdlořezů s elitním vojenským výcvikem. Adepti tohoto uskupení se podílejí na ozbrojených útocích, podílejí se na vraždách v kavkazských zemích…vyznávají neonacismus, antisemitismus, nesnáší komunismus, Rusko a minority .jejich rejstřík je poměrně rozsáhlý.

Původně byla UNA-UNSO založena kvůli posílání mladých “bojovníků” do Abcházie a Čečny. Po roce 1997 se spolek pod plány Vytovyče, Škila změnil ve dvojúčelový projekt teroristické organizace a legitimní politické strany.   V letech 1994 a 1997 členové UNA-UNSO získali popularitu na Ukrajině prostřednictvím řady protiruských akcí. Poslanci Ultranacionální ukrajinské armády UNA-UNSO zničili ruskou vlajku v ukrajinském parlamentu, UNA-UNSO bojovníci se připojil k čečenským rebelům v první čečenské válce a bojovali proti ruské armádě, její aktivisté organizovali pouliční protesty proti ruským popovým hvězdám, které Ukrajinu navštívily. 

Ve válce Podněstří členové UNA-UNSO bojovali na straně podněsterských separatistů proti moldavským vládním silám s odůvodněním, že v oblasti žijí etničtí Ukrajinci. Na jaře roku 1992 se 700 členů UNSO podílelo na nezákonném boji proti proruskému separatistickému hnutí na Krymu . Přesto všechno UNA-UNSO je sponzorováno ukrajinskými veterány z celého Sovětského svazu a současného Ruska.

Novými předsedy politické polovojenské strany UNA-UNSO se v roce 1992 stal Andrij Škil a Jurij Šuchevyč(je předsedou dodnes, skutečnou moc ve straně byla po celou dobu v rukou čtyř mužů: Korchinsky, Andryj Škil, Oleh Vytovyč a Taras Melnyk. ) , syn prominentní ukrajinského nacionalisty Romana Šuchevyče. 

O UNA-UNSO již byla zmínka. Pokračujme tedy dál. Patrioti Ukrajiny. Prezentují se žlutou vlajkou s vlčím hákem, který používali v Waffen SS. Vznikli jako polovojenská mládežnické křídlo Sociálně-národní strany Ukrajiny. v roce 1999. Tato partaj již svým názvem navazovala na Hitlerovu Národně socialistickou stranu. Předmětem Sociálně-národní strany Ukrajiny je radikální antikomunismus, antisemitismus a ukrajinský nacismus…kopíroval se styl západních nacistických skupin, Lvovští nacoinální nacionalisté. 

V roce 2004 se Sociálně-národní strany Ukrajiny přejmenovala na Všeukrajinské sdružení „Svoboda“ vedena Olehem Tjanibokem. Svoboda se hlásí k vytvoření Ukrajiny jako státu složeného poue z občanů ukrajinské národnosti. Bílé kladivo je složené z radikálních Kyjevanů. Jejich prvními útoky byly útoky na kasína, bary, diskotéky, drogová doupata. Bílé kladivo vzniklo v září 2013 a vešel ve známost pod pojmem „přímé jednání“. Bílé kladivo tvrdí, že jeho cílem je vytvoření „ukrajinské Ukrajiny“ na bází národního socialismu. 

Tím posledním, tedy pravděpodobně fanatickým antikomunismem a nejspíš také zapojením Pravého sektoru do bojů s proruskými separatisty si extrémisté se samopalem zasloužili u pana Uhlíře největší zájem a úctu, protože jinak by za sebe na vlajku šéfovi Pravého sektoru nenapsal: „JSTE HRDINOVÉ BOJUJETE I ZA NÁS„. Vzhledem k událostem na Ukrajině zmiňovaný český aktivista mohl vědět v průběhu konce roku 2014 a začátku roku 2015, kým ten Pravý sektor je. Minimálně, díky vzdělání, které má, by to mohl alespoň tušit.

Mimochodem, „ti hrdinové se podle zprávy ukrajinského generálního prokurátora Vitalije Jarema z konce roku 2014, tedy přibližně v období, kdy Uhlíř psal vzkaz Jarošovi, dopustili válečných zločinů na civilistech i obchodování se zbraněmi mezi proruskými separatisty.

Zločinů banderovců, neobanderovců a projevu Pravého sektoru využívá ke své propagaci a útokům na současnou Ukrajinu prokremelská demagogie.

Díky ultranacionalismu přicházejícího z Rusi i Ukrajiny je překrucováno ledacos. Za přečiny extrémistů je ukrajinská vláda označována Kremlem za vládu fašistů, nacistů…některé pochybné zločiny z druhé světové války jsou překreslovány do jasného provinění banderovců, zatímco se činu  podle historiků dopustili příslušníci sovětské tajné služby NKVD, nebo vojáci Rudé armády…ideové nasazování větších satanských rohů, než banderovci skutečně měli a mají slouží k nepřímému poškozování odpůrců radikalismu poukazujících na zločiny třeba ve Lvově za dob druhé světové války.

Někteří proukrajinští nadšenci vnímají Banderu a banderovce za osvoboditele od sovětské nadvlády, a tak odpůrce neobanderovců štítkují za „Putinovi agenty“, i když těmi by ve skutečnosti mohli být vítači Nočních vlků, ruské nadvlády a Kremlu.

Mnoho lidí na sociálních sítích díky fotce Foldyny a Uhlíře považuje za hrdinu toho človíčka vpravo,

ale těžko můžete vyjadřovat úctu a podporu někomu, kdo před lety aktivně, ať už z neznalosti, nebo přílišného antikomunismu podporoval představitele zahraniční krajní pravice, jakými byli sympatizanti Pravého sektoru, nebo členové ukrajinské strany Svoboda, jejíž  někteří vrcholní představitelé se netají antisemitskými a rasistickými názory.

Je to vskutku složité. Ale severočeský poslanec Foldyna nemá k německým kolaborantům taktéž daleko…tedy přinejmenším tetováním, které má na své ruce, i když on sám by zřejmě popřel, že by motto na ruce patřilo kolaborantům, nebo by také možná prohlásil, že neví nic o kolaboraci srbských Četníků.

Popisovat podivnosti kolem Foldyny by bylo na hodně dlouho. Dalo by se zmínit údajné členství v řádu Svatého Konstantina a Heleny, který založil  podle některých svědectví bývalý agent StB Evžen Freiman. Pravoslavná církev mu mimochodem odmítla udělit záštitu. Za zmínku stojí děčínský rádoby motorkářský gang Dědek gang, který minulý rok zavítal v mundúru Nočních vlků a pravidelně se pánové scházejí v jedné severočeské hospůdce, ze které zásobují své profily na sociálních sítích nejrůznějšími momentkami. Pan Foldyna se angažuje v propagaci, že „Kossovo není srbské“, zatímco při jednotlivých prosrbských „sešlostech“ na ulici postává vedle osob, které různé prolidskoprávní zdroje řadí do prostředí krajní pravice.

Vraťme se po malé odbočce k nápisu na Foldinově ruce. „S verom u boga“ provází čtenáře do náruče srbských Četníků, kteří před druhou světovou válkou byli jednotkou královské jugoslávské armády. Poté, co odešel jugoslávský král Petr II. z Jugoslávie, Četníci krátce vstoupili po boku komunistických partyzánů do odboje proti nacismu. Když doznali určitých úspěchů v odporu vůči nacistům, otočili a rozhodli se pro kolaboraci s nacisty, od kterých dostávali výzbroj a které také museli poslouchat.

Četníci se podíleli na etnických čistkách, znásilňování, vraždění muslimů, partyzánů, komunistů, Židů a všech nekřesťanů, minorit…zkrátka všech nepřátel italského fašistického a německého nacistického režimu. Po válce byli zakázáni a mnozí členové Četníků byli popraveni, nebo odsouzeni k dlouholetým trestům.

Ikonické, doslova kultovní fotografie jakoby dvou rozdílných světů jsou lákavé. Ovšem momentka zažívající na sociálních sítích velkou popularitu není tak polarizující, jak by se mohlo na první pohled zdát. Pan Uhlíř, a dokonce i pan Foldyna si od zásadového člověka a nepopulisty nezasluhují ani kapku úcty, nebo snad úžasu nad hrdinstvím. U obou není co opěvovat.