Churchill byl rasista, nasprejoval nějaký vandal na sochu v Praze a sociální sítě zaplavila vlna diskusí, kdy se ultranacionalisté děsí z toho, jak je svět strašný, blíží se podobnými projevy do záhuby a antifáci tak šílení, protože milovníkům radikálních názorů je předem jasné bez jakýchkoli důkazů, kdo se vandalství dopustil, zatímco opačný tábor názorů bez obtíží přiznává, že britský velikán rasistou byl třeba pohledem současného vnímání světa, lidských práv a spravedlnosti jako takové.
Jeden názor míjí druhý, z kecalů z obýváků se stávají kovaní historici, štváči jedněch vůči druhým, až se jakákoli fakta ztrácejí a nikdo nechce vědět, jak to všechno bylo. Hlavní je, že demonstrace Black Lives Matter byly pošpiněny, nebo naopak obhájeny…a o to jde především.
Winston Churchill byl typickým politikem edwardovské doby, kdy si vysoce postavení lidé mysleli, že tam, kde vlaje Union Jack, tam je majetek Anglie, se kterým se může zacházet jakkoli ve jménu potřeb koruny a velkého impéria, jemuž vládne Londýn s Angličany v popředí. Tomu všemu odpovídal také slovník s větnými obraty, které tento muž používal.
Mnoho tehdejších britských kolonií nevnímalo Churchilla jako zastánce demokracie. Ostatně, proč by také měly, když se vůči nim zmiňovaný politik demokraticky nechoval – tedy z pohledu určitých skupin lidí tehdy v koloniích žijících.
Někteří ochránci památky Churchilla označují svého idola za „liberálního imperialistu“ usilujícího jménem Anglie o povýšení zaostalých koutů světa na úroveň civilizace.
Ovšem už v tomto uvažování se ukrývá hloupý rasismus trapně se domnívající, že ostatní kultury jsou zaostalými, pokud nejsou stejné jako ta anglická. Vnutit někomu nějaký vzor společnosti není nikdy příliš šťastné a vždy to vede k pokřivení a nechtěným událostem, ke kterým nemuselo dojít.
Pohledem dneška bez sentimentu ke kolonialismu, který se dopustil mnoha zvěrstev, je nutné říct, že Winston Churchill bezpochyby rasistou byl.
Churchillův vnuk Nicholas Soames sice odmítá, že by jeho dědeček kdy býval rasistou a stoupencem víry v nadřazenost bílé civilizace, ale historici jsou v tomto ohledu opatrnější, protože se velikán britské politiky skutečně rasisticky vyjadřoval.
V roce 1937 Churchill řekl Královské komisi pro Palestinu, že odmítá uznat provinění vůči americkým Indiánům či původním obyvatelům Austrálie, na kterých se rasistická, necitlivá politika jedinečnosti bílé kultury zcela jasně negativně podepsala. O amerických Indiánech se muž s doutníkem vyjádřil takto: „Jednoduše byli nahrazeni silnější, vyspělejší a moudřejší rasou“
To jasně naznačuje, že Winston Churchill minimálně rasisticky argumentoval. V knize „Churchill aneb Konec slávy“ se můžete setkat dokonce s tvrzením, že Churchill věřil v rasovou hierarchii a eugeniku, čemuž by také odpovídaly jednotlivá slova, která zmiňovaný britský státník na veřejnosti pronesl. Dočtete se zde, že Churchill „měl přesně promyšlené, které národy jsou nejlepší, a Británii viděl na samé špici darwinistického žebříčku“
Churchillův vnuk sice přiznává, že jeho děda považoval bělochy za vyspělejší, ale touto teorií prý neomlouval nehumánní zacházení s jinými národy. Nicméně pravdou je, že láskou k Indům muž, jehož socha stojí posprejovaná na Praze 3 skutečně neoplýval. Prohlašoval o nich, že jsou to „divoši s divošským náboženstvím„, přestože vládl stovkám milionů, těch, které v oblibě neměl. Když v roce 1943 udeřil na Indii hladomor, Churchill prohlásil, že se „Indové rozmnožují jako králíci“ a nemá smysl jim posílat nějakou pomoc, za což byl kritizován i lidmi v britských vládních kruzích.
Kritici Churchilla nezapomínají například na košilatá prohlášení směrem ke Kurdům a Afgháncům, kdy panu premiérovi nevadilo použití jedovatých plynů vůči zmiňovaným skupinám obyvatel. Viz výrok z roku 1919: „Nechápu, proč se kolem toho nadělá tolik povyku. Na necivilizované kmeny silně doporučují jedovatý plyn„…někteří historici tvrdí, že Churchill neměl na mysli třeba yperit, ale jen slzný plyn.
Kontroverzním zůstává vztah v článku probíraného státníka k Židům. Někteří tvrdí, že byl antisemitou, jiní to popírají…jisté je, že i když byl Churchill zastáncem sionismu a vzniku Izraele, sám ve svých názorech sdílel prvky latentního antisemitismu, jemuž se dařilo zejména ve společenských vrstvách, ve kterých se Churchill pohyboval a ve kterých žil.
I když i zde by obhájce kontroval Churchillovými slovy z roku 1920, která rozhodně popírají jakékoli antisemitské směřování: „žádný přemýšlivý člověk nemůže nevidět, že Židé jsou nejpozoruhodnějším národem, který se kdy v dějinách lidstva objevil“ … jak to tedy s tím antisemitismem je?
Těžko říct…pohledem současníka, pokud zapomenete na zde uvedený úryvek, se Churchill antisemitsky vyjadřoval, ale aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, tenkrát se s antisemitskou slinou na jazyku vyjadřoval kdejaký politik, protože antisemitismus v nejrůznějších formách byl v tehdejší společnosti hluboce zakořeněný.
Byl Winston Churchill islamofobem, jak se snaží tvrdit někteří zejména na sociálních sítích?
Zatrolení milovníci přeškrtnuté mešity a milovníci hlášek Konvičky o namletí muslima do masokostní moučky si přečtou, že hrdina druhé světové války známý ze společné jaltské fotky se Stalinem a Rooseveltem kdysi prohlásil „mohamedanismus je prokletím všech svých stoupenců“ a hned si myslí, že Winston Churchill byl stejným hlupákem jako trapní islamofobové vyvolávající nenávist vůči všemu muslimskému.
Kdyby islamofobem byl, určitě by Winston Churchill neuvažoval o konverzi k islámu, jak dokládají nově nalezené dopisy, ve kterých například Churchilla prosí jeho budoucí švagrová, aby k islámu nekonvertoval, protože islámská kultura mu byla velmi blízká, což samo o sobě trošku neguje tvrzení, že si politik v tomto článku tolikrát zmiňovaný vážil jen bělošské kultury, když ta islámská mu nebyla cizí, jak dokázaly nalezené dopisy dosvědčující blízký Churchillův vztah k islámu. Mimochodem, Churchillova vláda v roce 1940 nevěnovala 100 000 liber na stavbu londýnské mešity.
Ve zkratce řečeno, osobnost Winstona Churchilla je velmi složitá, košatá, mnohdy těžká k pochopení. Pohledem dneška byl tento politik mnohdy rasistickým, bělošsky šovinistickým, stejně jako pohledem dneška neměl daleko k přijímání úplatků, kdy v roce 1923 prokazatelně dostal 5 000 liber od ropných společností, aby hájil jejich zájmy v britské politice.
Ať je tomu jak chce, vandalismus je neomluvitelný. Pokud se někomu nelíbí socha, má možnost zorganizovat petici na její odstranění, má možnost tlačit na místní komunální politiky, má možnost psát články do médií a ovlivňovat tím názor veřejnosti na vzpomínku na někoho, kdo si to třeba podle pisatele nezaslouží…opravdu je vandalství součástí nesouhlasu v demokracii?