Někdy si člověk díky nacionalismu připadá jako v nějakém jazykovém kurzu, kde neználkové rozebírají jak správně by “ti Němci” měli říkat svým českým sousedům. Objevují se staré křivdy, politická klišé, nepravdy, mýty ověřené desetiletími……..český nacionalismus je střídán nacionalismem německým, kdy jednotlivci pokoušejí otevírat prastaré rány……se slovními obraty, jednotlivými výrazy se resuscituje česká, německá otázka a spolu s tím dochází k oživování fašizujících postojů, kdy národ stojí nade vše, dokonce i nad zdravý rozum.
V demokracii je normální diskutovat o nejrůznějších tématech. Jen v těch potenciálně bolestivějších by se mělo našlapovat opatrně, věcně, bez emocí, bez jakéhokoli záchvěvu nacionalismu nebo kulturního šovinismu, protože česká i německá kultura se navzájem ovlivňovaly a doplňovaly.
S rozhodnutím vlády změnit zeměpisný název České republiky, vyvstaly nejrůznější úvahy nad magickým výrazem Czechia. Jedni poukazovali na zbytečné ohánění se slovanstvím, zatímco ti ostatní měli před očima nacistické pohlaváry pokřikující “Tschechei” do širokého okolí. V neposlední řadě korunku pro někoho zdánlivě cizáckého pojmenování Česka nasadil nedávno samotný předseda vlády Andrej Babiš, když se podivoval nad tím, kdo změnil název země směrem k zahraničí, jako kdyby pozapomněl, že to byla jeho vláda, která tak před časem učinila. Češi díky tomu byli například ve Wallstreet Journal za trapné hlupáky.
Díky politickému klišé, populismu a možná i provinční sebezahleděnosti někteří z nás přestávají vnímat ostatní, směšně si na řádcích sociálních sítí diktují, jak by Česku měli říkat Němci a v nejrůznějších skupinách, facebookových stránkách se vedou úsměvné spory o německé Tschechien, Tschechei nebo Tschechische Republik. Rozhoduje se ideospor, o jehož výsledcích si nejsou jisti ani samotní Němci.
Die Tschechische Republik je označení pro historické země Čechy, Morava a Slezsko. Jedná se také o oficiální název zaregistrovaný v seznamech Organizace spojených národů, podle kterých
jednotlivé jazyky světa vytvářejí pojmenování našeho státu.
Další z výrazů Tschechei je hlavně díky historickým vazbám vnímán plejorativně, urážlivě. Je to svým způsobem zvláštní, protože z mluvnického pohledu jde o pojmenování zcela správné. Ve své
podstatě není hanlivé. Splňuje stejné slovotvorné nároky jako německé označení pro Slovensko = Slowakei. Však také ze spojnice na české a slovenské vznikl. Německé obyvatelstvo potřebovalo rychlé, jednoslovné pojmenování nově vzniklého státu Čechoslováků, a tak ze slovní kombinace Tschechien a Slowakei vznikl v roce 1918 dnes známý výraz Tschechei.
Po roce 1930 nacisté jednoduché pojmenování státu o dvou národech zdevastovali. Oficíři s lebkami na čapkách Tschechei používali pro označení českého území mimo Sudety. Dělo se tak téměř vždy v urážlivém, nedůstojném kontextu, který následně československá média náležitě komentovala. Tschechei se používalo během Protektorátu Čechy a Morava také pro označení vazalského státu Čechů.
S dlouholetým hledáním jednoslovného názvu Československa, později České republiky vznikaly v zahraničí nejrůznější jazykové iniciativy. V německy mluvících zemích se někteří lidé pro označení
Česko navrátili zpátky k onomu Tschechei. Nemá to nic společného s nacismem, nebo jakémukoli hanlivému označení.
Po rozpadu Československa 1. ledna 1993 německé jazykové prostředí potřebovalo nový jednoslovný název pro sousední Českou republiku. Jazykoví odborníci z Rakouska, ale také Německa přemýšleli, až rozhodli o používání Tschechien jako zkrácený zeměpisný název pro die Tschechische Republik.
Poprvé se výraz Tschechien objevuje v tisku koncem roku 1992, kdy novináři Tschechien používají v jednotlivých článcích pro označení českých zemí, jež se díky slovenskému nacionalismu blížily ke své samostatnosti. Tschechien znamená v přeneseném slova smyslu Čechie. Je v něm obsažen odkaz na slovanství, ochránkyni českých zemí Čechii, na kterou v době národovectví odkazovali čeští národní buditelé. Existovaly celkem tři Čechie. Každá pro jednu z historických zemí. Čechie s bujným poprsím a mečem v ruce ochraňovala Čechy, Moravu i Slezsko.
Mohlo by se zdát, že s Tschechien končí ideologické přenice o slovní označení Česka. Spor o správný název připomíná bludný kruh, kde z jakéhokoli směru může vzniknout problém. Není divu.
Tam kde vládne nacionalismus, tam chybí většinou zdravý rozum. 14. dubna 2016 čeští politici schválili změnu zeměpisného názvu České republiky na Czechii a prastarý “spor” o Tschechei znovu
zahořel.
Je to zvláštní, protože z faktického hlediska pro to není objektivní důvod. Nyní anglické, původně latinské Czechia je v českém jazyce výraz pro Čechii. Německý název pro Čechii je Tschechien, nikoli Tschechei……tak kde je problém?
Některé ideologické spory jsou skutečně těžko pochopitelné. Ale takový už nacionalismus bývá. Je hloupý, nevypočitatelný, těžkopádný, často nepravdivý a bájeslovný. Možná bychom měli místo nacionalismu používat fakta, poté bychom se možná vyhnuli hloupým sporům o hloupých horečkách národního šovinismu.