Zhruba před pěti lety Daniel Landa v Afghanistánu zpíval: „My jsme jedna rasa, jedna rasa árijců, světu nabízíme poznání, a kulturu svého srdce„. Afghánci mávali do vzduchu bílými papírky a snad samotný Landa tajně doufal, že si hrátkami na árijství získá náklonnost místních pohlavárů, se shodou okolností majících vliv na těžbu smaragdů v Landou mýtizované zemi plné draků a dalších nadpřirozených bytostí, které se hvězdička českého neonacismu devadesátých let minulého století rozhodla zkrotit k obrazu svému.
V černém trikotu se směšně rudou runou český zpěvák se svým afghánským „přítelem“ seděl v pracovně náměstka afghánského ministra dolů, vzduchem poletovala árijská hymna, zatímco v Česku mnozí začali holohlavému nacionálovi, bývalému Žitu 44 odpouštět, protože se polepšil, přijel k těm jinak zabarveným a veřejně sdílel fotografie s muslimy, a to se přeci počítá. Zvláště, když nemáte ponětí co Landa v té zemi dělá, a že se tam pokouší k něčemu, za co by doma byl po zásluze obrazně řečeno mlácen orlíkovskou minulostí, protože árijství nemá v Česku příliš krásný ohlas ve společnosti vzhledem k historickým zkušenostem, kde rasová nadřazenost skončila továrnami na smrt a genocidou mnoha skupin obyvatel.
Přeci jen mnoho spoluobčanů si bleskurychle pomyslí, že Landova hra na árijce pokoušející se o převýchovu Afghánců za pomoci árijství vychází z mystiky Himmlerovy třetí říše, zavání nesmyslností okultní společnosti Thule, která v rámci Studijní skupiny pro germánský starověk za pomoci Rossenberga a jeho knihy Mýtus dvacátého století vydané v roce 1930 tvrdila, že severská větev árijské rasy má právo vládnout nad světem i ostatními nečistými národy. To už by rovnou Landa mohl malovat po zdech hákový kříž a výsledek s árijstvím v Česku by dopadl po zásluze úplně stejně.
Kdyby tenkrát mnozí věděli…možná by holohlavce s runovými nesmyslnostmi na zádech nechválili a tajně by doufali v zázrak, pro který by ultranacionál ze středu Evropy jednou provždy zůstal pro Čecha v neznámém a mediálně ošklivém Afghanistánu jednou provždy. Jenže Daniel Landa je hračičkou ochotným vytrhnout árijství bez ohledu na kontext i toho k čemu byl použit a k jakým myšlenkovým závěrům vede…je přeci árijec, a tak se vezme védská část o vznešenosti ducha, rozvine se to celé do čtrnácti bodů doplňovaných germánskými runami, které mimochodem Daniel Landa používá také k doprovodu svých žitovských cílů, kdy runa Gibu značí dobrodružství se žraloky a runa Uruz poslouží k boxování v ringu…co na tom, že runy po svastice byly zneužity nacismem…Landa je vytahuje jako králíky z klobouku, místy do médií zaševelí něco o tom, že se jedná o staroslovanské symboly, snad aby zavřel ústa odpůrcům, přestože je jasné, že runobraní z Landova oblečení přichází z markomanských run staršího futharku promixovaného anglosaským. A pokud přeci jen někdo bude tvrdit, že to, či ono používaly jednotky esesáků, pak se jedná o docela solidní provokaci zajišťující prostor v médiích, ne?
Daniel Landa je v oblasti slovanské a germánské mytologie dobře poučeným laikem a svou lajckost hodlá evidentně využít ve svých projektech afghánských, nebo těch současných v rámci Blanického manifestu, kdy autor nic neříkajícího textu klidně poznamená na facebookovém videu, že kousek kaligrafií ozdobeného nesmyslu vznikl u sochy slovanského Svantovíta, který se tak ideově krčí před rádoby husitstvím, rudým kalichem i runou na Landově tričku, luxusním fáru a dalších předmětech s Landou spjatých.
Hvězdička Bílé ligy si přečte knihy o Germánech, Slovanech, „vybrakuje“ z jednotlivých příběhů to, co je mu bližší a to posléze prezentuje jako dokonalý příklad čistého vlastenectví nezapomínajícího na problémy našince považujícího muslimy s homosexuály a Romy za ohrožení árijské kultury kostelů a prapodivných míchanic husitství s dalším vybrakovaným materiálem z minulosti. Když na to přijde ona i přilbice svatého Václava se dá ohnout k blízkosti Ódina, který byl ve své době vnímán a interpretován jako Ježíš Kristus…historici sice zděšením zakroutí hlavami, ale část netové veřejnosti takovou národní potupu s radostí přijme – a o to jde především.
Kdyby nebylo Jana Kozáka a jeho knihy Kořeny indoevropské duchovní tradice, musel by Daniel Landa hledat jiný koncept svých fiškuntálií. Jung má svého Merkuria, Landa ho oživuje na rádoby legionářské uniformě, za což je kritizován…symbolika dvou osmiček se možná nekoná, ale i na tomto je vidět Landova ochota vyzobat si jednotlivé části do svého mediálního projektu, když už jakékoli napadání kolemjdoucích je absolutně nepřípustné minimálně z podnikatelského hlediska. Jen se zkuste zeptat Roberta Vlčka, který vám možná poví o tom, jak údajně viděl frontmana Orlíku zbít večer minimálně pět nevinných kolemjdoucích lidí…
Ale kdo by se dnes chtěl zabývat nějakou minulostí…Daniel Landa vytvořil Blanický manifest, udělal tím radost především ultranacionalistům a kecalům ze sociálních sítí…nyní vytvořil jakési artikuly, jako kdyby se on sám chtěl podobat vykradeným částem husitství, které umělec vyzdvihuje, až si člověk říká, jestli do celého projektu nejspíš zpěvák nalil hodně peněz, nebo že někde zpovzdálí blanického mámení postávají lidé, kterým Landa slíbil zisk, nebo kteří Landovi slíbili peníze, pokud projekt zaznamená nějakého úspěchu, když poslední projekt Žita 44 skončil nevalně s mnohamilionovou sekerou ve zdi.
Možné je prakticky cokoli. Ovšem jisté je, že Daniel Landa si bude hrát na mystiku dál, protože Landovo mystično je to, co se mu hodí lidově řečeno do krámu i připravovaných projektů.