Před 30 lety byl Václav Havel zvolen prezidentem. Byla to volba docela dramatická, nikoli však samotným volením, ale především tím, co k volbě předcházelo. Komunisté se cítili na koni, a tak bez problémů spekulovali, že by ihned v roce 1990 mohlo dojít k přímé volbě hlavy státu, protože rudá klaka mocipánů mívala podle svého mínění významný vliv ve společnosti.
Díky dějinným událostem se dnes KSČM může tragikomicky kasat s tím, že to byla přesně ona, co ihned po zániku komunistického režimu požadovala prvky přímé demokracie. Při takových interpretacích se samozřejmě zamlčuje, že šlo o nouzové řešení, takový ten pokus se svým prezidentským kandidátem Ladislavem Adamcem dostat se do nejvyšších míst demokratického státu, jehož prvky demokracie se teprve v bolestech roku 1989 a 1990 vytvářely.
Komunisté chtěli na Hrad podstrčit človíčka, jež není na veřejnosti příliš spojován s marxisticko-leninským etosem srpu a kladiva.
Ladislav Adamec takový byl, a tak politbyro tajně s úžasem doufalo, že se snad jejich tužby znovu naplní. Léta 1989 a 1990 patřila k bouřlivým změnám, nejrůznějším potenciálním nejistotám, a tak by nemusel být problém, aby komunisté získali za pomoci mediálních kampaní a značného množství přívrženců pověstný míč na svou stranu. Proto také Občanské forum přímou volbu hlavy státu odmítalo. A bylo to dobře, protože to poslední, co stát potřeboval, byla konsolidace sil komunistů na nejvyšších místech v republice.
Mezi kandidáty na prezidenta byl za Občanské forum nominován Václav Havel, ale také se spekulovalo o Dubčekovi, jež byl sice médii vykreslován jako ten komunista s lidskou tváří, ale přeci jen se jednalo o človíčka přímo napojeného na KSČ, jehož mluva nebyla přímo sexy, lákavá a podbízející k novým pokrokům.
Do volby prezidenta republiky zasahoval také problém česko-slovenských vztahů, kdy se pod rouškou nacionalismů hledělo na to, zda prezidentem bude Slovák, nebo Čech a kdo by poté měl být předsedou vlády, aby se zachoval nikdy neexistující stav poměrného zastoupení
Gustav Husák v roce 1989 vykonával již svůj třetí mandát, kdy byl naposled prezidentem zvolen v roce 1985 a ukončen měl být podle ústavy až na jaře 1990. Husák byl těžce nemocný a KSČ s ním už nepočítalo, takže tak jako tak hledalo vhodného kandidáta. Od listopadu 1989 se začalo mezi vysoce postavenými komunisty přemýšlet o tom, jak Husáka dostat z politiky i prezidentské funkce, protože ponechat tohoto muže ve funkci až do jara 1990 bylo nemyslitelné. A jen tak mimochodem, odchod Gustava Husáka z funkce prezidenta byl jeden ze čtyř požadavků Občanského fóra z 19. listopadu 1989. Husák po dohodě s komunisty a Občanským fórem měl abdikovat 10. prosince 1989.
Ostatně, ani sám Husák ve své funkci nechtěl zůstávat a sám posléze novinářům sdělil: „Sám som sa rozhodol. Pred reorganizáciou predsedníctva ústredného výboru po 17. novembri mi volal Jakeš a po informácii, že predseda Federálneho zhromaždenia Alois Indra položil funkciu, sa ma opýtal, či o rovnakom kroku neuvažujem aj ja. Otvorene som mu povedal, že v situácii, aká sa vytvorila, nevidím zmysel zotrvať v predsedníctve strany a ani vo funkcii hlavy štátu.“
Jak se zdá, komunistický prezident velmi dobře věděl, že konec socialismu je na rozdíl od roku 1968 skutečnou realitou.
Do úvah o tom, kdo by měl být dalším prezidentem zasáhla ona již zmíněná národnostní otázka.
Pro funkci nového federálního ministerského předsedy počítalo OF a slovenské VPN původně s Čechem Ladislavem Adamcem, takže prezidentem by měl být zase Slovák. Proto 25. listopadu, dva týdny před odchodem Husáka, Občanské fórum připravilo návrh na kandidaturu Dubčeka na pozici prezidenta republiky, ovšem značná část lidí z Občanského fóra byla proti kandidatuře Dubčeka z výše uvedených důvodů. Proti byli také zástupci slovenského VPN.
Až 7. prosince 1989 po rezignaci Čecha Adamce a jmenování novým premiérem Slováka Čalfy přišla řeč na Čecha Václava Havla jako na kandidáta na prezidenta federace.
Když bude Havel prezident a Čalfa premiér, bude zachováno pravidlo o zastoupení, kdy na premiérské a prezidentské pozici musí být zastoupeni Slovák x Čech, nebo Čech x Slovák.
8. prosince 1989 se na 47členném grémiu Občanského fóra hlasovalo o kandidatuře Václava Havla na úřad prezidenta. 31 bylo pro, 6 se hlasování zdrželo a 10 bylo proti.
Ještě téhož dne se v odpoledních hodinách vedla jednání u kulatého tolu mezi OF, VPN a KSČ a stranami Národní fronty. Vyjednávač za KSČ Vasil Mohorita souhlasil, aby se kandidátem na prezidenta stal člověk nespojený s žádnou politickou stranou. Václav Havel však ještě 9. prosince 1989 zpochybňoval svou kandidaturu s tím, že s ní nebudou souhlasit Slováci kvůli osobě Dubčeka, který jako člen VPN kandidoval na funkci prezidenta federace. Přeci jen Dubček byl Slováky považován za jednu z nejvýznamnějších osobností Slovenska, zatímco Havel z Prahy nebyl na Slovensku tolik známý. I proto není divu, že Václav Havel sám sebe zpočátku zpochybňoval.
Slovenské VPN mělo skrze ústa Jána Budaje jasnou podmínku: Havla v kandidatuře na prezidenta podpoří, ale jen tehdy, pokud bude jasně řečeno, že Václav Havel bude svou funkci zastávat přechodně jen do uspořádání prvních svobodných voleb, kdy se o funkci prezidenta bude znovu ucházet Dubček. OF i VPN ohlásily veřejně Havlovu kandidaturu na úřad prezidenta. Dubček nepřímo podpořil Havla také. Nicméně Národní fronta SSR stále 12. prosince 1989 podporovala pouze Dubčeka a s ní i některé obnovené slovenské strany.
Aby toho nebylo málo, komunisté přišli s dalším návrhem, takovým pokusem zvýšit svůj vliv ve společnosti voláním po všelidovém volení prezidenta – tedy přímé prezidentské volbě. Navrhovatelem byl ve Federálním shromáždění jistý Anton Blažej.
Počínaje tímto okamžikem jsou kandidáty na prezidenta Václav Havel, Alexandr Dubček, za komunisty Ladislav Adamec a za SSM Čestmír Císař.
Komunistický návrh na přímou volbu prezidenta by nejspíš velmi výrazně poškodil česko-slovenské vztahy a vzbudil by ještě více hydru ultranacionalismu. Blažejův návrh na přímou volbu prezidenta ve Federálním shromáždění neprošel, protože poslanec svůj návrh přednesl, aniž by byl oficiálně podán jako poslanecká iniciativa a předložen příslušným výborům, takže o návrhu nemohlo Federální hromáždění hlasovat. Komunista zapomněl, že už není doba minula a práce poslanců není jen formalitou.
O kandidatuře Dubčeka se vedou nejrůznější konspirační teorie…mnoho věcí není známo. Havel s Dubčekem jednal, protože Dubčekova kandidatura byla pro Václava Havla významnou komplikací. S řešením přišel Čalfa, na něhož po Husákově abdikaci přešly některé prezidentské pravomoci.
15. prosince 1989 se v budově předsednictva federální vlády sešel s Havlem a nabídl řešení: Havel vystoupí 16. prosince 1989 v televizi, nikoliv jako prezidentský kandidát, ale jako občan ochotný přijmout kandidaturu a během rozhovoru zdůrazní, že po boku chce mít Dubčeka.
Na plenární schůzi Federálního shromáždění 19. prosince 1989 pak Čalfa jménem vlády navrhl, aby prezidentské volby proběhly do konce roku a zároveň doporučil Havla na přechodné období na funkci prezidenta federace.
Problém s Dubčekem byl vyřešen tak, že se tento člověk 28. prosince 1989 stal předsedou federálního shromáždění.
Čalfův plán umožnil Havlovu kandidaturu. Poslanecká iniciativa věci ztížila.Skupina poslanců požadovala vydání ústavního zákona na prodloužení lhůty pro volbu prezidenta na čtyřicet dnů…návrh ve Federálním shromáždění prošel. Díky Pithartově iniciativě měla být volba prezidenta věcí veřejnou, nikoli tajnou.
Federální shromáždění se rozhodlo pro ne zcela čistou volbu, kdy se doplňovací volby za poslance, kteří z mandátu odstoupili, byly odsunuty stranou a politici sáhli k méně právně čisté záležitosti kdy se strany dohodly nad náhradou za odstoupivší zákonodárce.
28. prosince 1989 na společné schůzi sněmoven byly ve Federálním shromáždění přijaty dva ústavní a jeden obyčejný zákon.
Z iniciativy poslanců Československé strany lidové a Československé strany socialistické, měnil text prezidentského ústavního slibu, aby Václav Havel nemusel přísahat socialismu.
Další zákon měnil volbu prezidenta z tajné na veřejnou
Zákony byly na stole. Vše teoreticky bylo připraveno. Ve 13.41 28. prosince 1989 byla společná schůze Federálního shromáždění ukončena. Posléze v půl třetí začaly „volby“nových poslanců, které ani volbami nebyly. Politické strany navrhly kandidáty, na kterých se dohodly u kulatých stolů. Po „volbách“ nových poslanců se Federální shromáždění znovu sešlo na společné schůzi české a slovenské sněmovny a Dubček byl jmenován předsedou Federálního shromáždění.
29. prosince 1989 byl za Dubčekova předsednictví ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel jednomyslně zvolen prezidentem. Tedy nového prezidenta volili také komunisté.
Někteří hnidopichové by mohli tvrdit, že trojice zákonů schválených 28. prosince 1989 nemusí být z hlediska chronologie jejich vydání a platností právně čistá, protože zákony sice vyšly ve sbírce zákonů, ale od jejich zveřejnění a použití mnohdy uplynula stěží jen hodina. Viz zákon o způsobu volby poslanců Federálního shromáždění č. 183/1989 Sb.
Bez ohledu na právní teorii federace dvou národů měla 29. prosince 1989 nového prezidenta, tedy Václava Havla. Je jen velká škoda, že tento člověk již není mezi námi, protože takových osobností se rodí jen velmi málo.Článek také vyšel na: https://demokratikon.cz/2018/12/29-prosince-1989-se-vaclav-havel-stal-prezidentem-federace-cechu-a-slovaku/