Zatímco se Česko s Maďarskem a Rumunskem ve věci přesunu americké ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma zachovalo přesně opačně než ostatní evropské státy, v dalekém Izraeli pod policejní ochranou pochodovaly desítky tisíc židovských osadníků projevujících nadšení z jednání zemičky za oceánem.
Velmoc oděná do hvězd a pruhů obyčejným rozhodnutím dala najevo, komu drží palce, a jak nadále bude pod Trumpovým dohledem pohlížet na problematiku Palestinců, kdy mnohdy Izrael porušuje mezinárodní, ale také i národní právo necitlivou reakcí na provokace Hammásu, okupací Golanských výšin, Palestiny, nebo obyčejnou zásadou politiky apartheidu.
Politické rozhodnutí Bílého domu přináší zcela zbytečně další rozbroje do velmi složité situace, kdy Jeruzalém měl být hlavním městem dvou států: Izraele a Palestiny. Přesunutím v regionu velmi významného zastupitelského úřadu dochází k nepřímým signalizacím, kdy by snad výsledkem jednání mezi znesvářenými stranami neměl být vznik Palestiny jako svobodného území, na kterém IDF nebude moci podnikat nepřiměřené vojenské operace vůči civilistům, protože například útoky podobné Operaci lité olovo by byly považovány na území svobodného státu za znak bestiální agrese.
Ambasáda Spojených států amerických se přesouvá v nešťastný okamžik, kdy si každoročně Palestinci připomínají izraelskou anexi okupovaného východního Jeruzaléma v roce 1967.
Je to vskutku šílené…na jedné straně ultranacionalisté z izraelských osad tleskají, mají radost, zatímco na další pomyslné straně sváru jiní nacionálové popichují obyčejné Palestince k reakcím na zaoceánské „provokace“. Je tu další velmi reálné nebezpečí, že budou umírat v nejrůznějších střetech lidé. Fanatismus není dobrým služebníkem.
Už minule během připomínání izraelské okupace došlo k rozbití palestinských obchodů i palestinským demonstracím, které izraelská policie poměrně necitlivě potlačila. Známý je také střet, ve kterém stovky osadníků napadly třetí nejsvatější místo islámu, mešitu al-Aksá, aby zde posléze vztyčili izraelskou vlajku a provedli několik modliteb. Je úplně zbytečné dodávat cokoli k tomu, co následovalo…provokace byla odměněna opět násilím i policejními reakcemi jen tak mihnoucími se televizními obrazovkami středoevropských obýváků.
Jeruzalém je v očích Palestinců velmi důležitou součástí národního cítění. Stal se symbolem nejen mezinárodně nezákonné izraelské okupace, ale zůstal také nadějí na vznik Palestiny a tím také šancí na ukončení anexe, kvůli které jsou Palestinci v rozporu s mezinárodním právem omezováni na svobodě, volnosti pohybu i obyčejném rozhodnutí, zda si Palestinec může vzít vyvolenou mimo zeď, kterou režim rozděluje národ na několik částí.
Nově umístěný americký konzulát se rozkládá na obou stranách hranice o příměří z roku 1949. Netanjahu uspořádal pro americkou delegaci banket. Pozval na něj všechny členy izraelského parlamentu, dokonce i další velvyslance z evropských států, z nichž většina nepřišla.
Americký postoj je smutný, ovšem ještě smutnější nejspíš budou události, které na sebe nenechají dlouho čekat. Nacionalismus klepe a nevinní lidé budou jeho obětí.
Článek vyšel také na webu Demokratikon.cz