Milovníci Putinovy politiky si v Praze zorganizovali demonstraci. Krajní levice s krajní pravicí si zase jednou mohla podat ruce. Oba dva názorové proudy milují velké Rusko a jdou naproti nejrůznějším dezinformacím přicházejícím z Kremlu, tak proč by si na jaře, dva dny před Hitlerovými narozeninami, nemohly společně zaskandovat hesla proti válce a zabíjení lidí, i když možná Asadovi vojáci, nebo přímo ti ruští střílí na vyšetřovatele Organizace spojených národů.
Demonstrace “Žádnou válku naším jménem” organizovaná Stranou demokratického socialismu k blízkovýchodnímu konfliktu přistupuje na základě ideového zabarvení, a tak kulky směřující na nenáviděnou OSN jsou povolené, protože televizní kanál Rossije jako jediný má v mozkovně rudohnědých nadšenců pravdu a každý, kdo by říkal opak, bude označován za zrádce národa, protože pravda přichází z Kremlu a všechno ostatní není důležité, jak vítězoslavně naznačují soudruzi na sociálních sítích.
Rudí hrající si na soudružské demokraty jsou ve svém počinu podporováni některými dalšími organizacemi jako je například Ne základnám, Alternativa zdola, Levá perspektiva, Odborové sdružení ČMS, KSČM, Levicové hnutí žen, nebo České mírové hnutí. Průměrný znalec radikální scény by si přišel na své. Na zemi se povaloval bílý transparent s chytlavými slogany požadujícími mír a útočícímí na veřejnoprávní Českou televizi, zatímco okolo pendloval Noční vlky milující Foldyna ze severu Čech.
Určitě si s úsměvem na rtech sumíroval, co všechno přítomným návštěvníkům řekne. Jde přeci o odmítání války, a tak možná na tuto tématiku nachytá trošku větší publikum, než je obyčejně běžné. Prozatím náhodně procházejícím pan poslanec a místopředseda ČSSD vykládá konspirační příběh o tom, jak kdosi za pomoci neziskovek rozbíjí celý svět. Panečku, pokud se události budou odebírat podobným směrem, bude to na Václaváku jako v redakci Aeronetu, kde útočná hesla slouží jako sáhodlouhé titulky na pokleslém médiu.
Významný člen a možný i nečlen Dědek gangu by se klidně mohl vydat na kariéru vypravěče pohádek. Za pomoci pohybu rukou a pěstiček se snaží vizualizovat pokleslé umění o rudohnědém světě, kde kapitál slouží k podkopání obecného blaha, za které kecalové z internetu usilovně bojují.
Na shromáždění o páté jsou k vidění především postarší ročníky, zatímco těch málo dříve narozených tu tam mělo na sobě rádoby vlastenecké ošacení, nebo trikot rudých extrémistů, například Svazu komunistické mládeže.
Tak, jak tomu na podobných akcích bývá, i zde byl na začátku zneužit Karel Kryl, když jeho písničky zněly před sochou svatého Václava. Co by na to asi říkal dnes již nežijící umělec celý svůj život bojující například proti socialismu, jež se hrubou rýhou zapsal do zpěvákova života. Drzost organizátorů nezná hranic. Oslovenými z úst moderátora bývají hosté, ale také soudruzi, jak se mezi sebou někteří jednotlivci nazývají.
Hlavním ideovým úkolem je zkopat Spojené státy a jejich spojence do kuličky, a tak ihned v úvodu přichází čas na několik vět z článku krajně pravicového a značně populistického bloggera Větvičky, protože jedině tak země hvězd a pruhů vypadá jako zrádce, o něhož by si česká ratolest neměla opřít ani kousek lístku na lípě.
Alternativa zdola oznamuje válce jasné ne, zatímco koaliční útok na tři syrská místa spojená s výrobou chemických zbraní je pokládán za něco špatného, protože při tomto útoku údajně došlo k obětem na životech, i když tuto zprávu rozšiřuje hlavně ruská strana. Hledat mír je zajisté těžší, ovšem ochrana lidských životů je mnohem důležitější, na což paní z Alternativy zdola zapomíná. Ve své podstatě jsou všechna následující slova z proslovu naprosto nudnou záležitostí, protože se stále jedno a totéž opakuje v nejrůznějších variantách, , jako kdyby zástupkyně populistů usilovně chtěla přítomné návštěvníky přesvědčit o své, tedy o ruské pravdě.
Po páté odpolední se lidé nacházejí v místním alternativním vesmírnu, kdy všichni lžou, protože říkají to, co organizátoři nechtějí slyšet. Demonstraci přišel podpořit představitel syrské komunity žijící v Česku.
Nejspíš bude také ultralevicového přesvědčení, protože by jinak ze svého slovníku nemohl hovořit o imperialistickém agresorovi a rozhodně by nechválil syrskou armádu, Asada a další prominenty mohoucí za to, v jakém stavu se Damašek a vůbec celé území Sýrie nalézá.
Mezi přítomnými za mikrofonem nechyběl Skála z KSČM, jehož slova by si nezadala s mluvou radikálních extrémistů, kdy všechno je jinak, žádný útok nebyl, a dokonce i ten případ se Skripalem musel být jinačí, než nám sdělují celostátní média. Selský rozum s vysokou školou života zase jednou zavládl nad nezpochybnitelnými důkazy, které partaj z ulice Politických vězňů popírá a samozřejmě také neuznává.
Zatímco místopředseda komunistů hovořil s klidným hlasem, Foldyna vystupuje úplně jinak. Teatrálně mění výšky jednotlivých vět, aby za pomoci nich hovořil nestydatě proti Organizaci spojených národů, pohrozil novinářům České televize trestem za schvalování války a nakonec to všechno zakončil svými oblíbenými báchorkami o zločinném spolčení neziskových organizací, za jejichž činností není nic jiného, než pokus ovlivnit dění a myšlení lidí.
Děčínský xenofob tu tam se pohybující v outfitu prokremelských motorkářů nikdy neměl daleko k demagogii. A dnes, na začátku jara je to víc než znát. Možná, kdyby socanský poslanec okusil na vlastní kůži chléb Bílých přileb, tak by začal hovořit úplně jinak, pokud by vůbec onu osobní zkušenost přežil. Hloupým opakováním dávno známých, konspiracemi okořeněných tvrzení Jaroslav Foldyna ukazuje komu projevuje své vlastenecké nadšení. Místo nahnědlého špinění rudooranžové růžičky socanů by děčínský boxer s imunitou měl raději vstoupit do Okamurova hnutí SPD, kde by zapadl jako zadek na nočník.
Kdyby se národ nenechal oblbovat, nebyli by lidé jako Foldyna poslanci v parlamentu a nebyli by považováni za VIP návštěvníky xenofobních potlachů při kávě. Kavanova Iniciativa doleva přichází se svou troškou demagogie, kdy v úvodu bývalý předseda Valného shromáždění OSN zmiňuje pozvání do TV Seznam na diskusi s dalším politikem, jehož jméno raději nechce uvádět. Když prý přišla řeč na důkazy o chemickém útoku v Sýrii, kolega v rozhovoru začal údajně tvrdit, že důkazy jsou, ale nemohou být zveřejněny, protože jsou tajné a je třeba věřit našim spojencům.
ratičká příhoda z televizního studia napomohla dnes již v médiích se téměř neobjevujícímu politikovi k potvrzení konspiračních a nikým nepotvrzených teorií o tom, že žádné důkazy o chemickém útoku neexistují a také ani těm spojencům nemůžeme věřit. Je vidět, že pan Kavan velmi dobře ví, kdo chodí na podobné akce, a proto se na zemi válí neviditelná návnada, které se s rychlostí blesku chytne téměř každý návštěvník komunisty pořádané sešlosti. Zmiňovaný je také anglický novinář, který byl v Sýrii a když se vrátil, vyprávěl Kavanovi příběh o tom, jak se děti a ženy dusily poté, co se po bombardování zvedl písek a lidé ho měli v ústech a nose. Takto postižení lidé byli následně lékaři ošetřováni a během lékařské pomoci prý do místnosti vnikly Bílé přilby, natočily tam záběry, děti a ženy polévaly vodou, aby následně tvrdili, že se jedná o oběti útoku chemickými zbraněmi. Poté se prý novináři ptali lékařů, zda ošetřovali někoho se symptomy po útoku chemickými zbraněmi a nikoho takového nenašli. Dlouhý příběh nakonec politik s pleškou na hlavě zakončil větou: “já netvrdím, že to je nutně pravda. Nebyl jsem tam.”
Nabízí se otázka. Je Kavanovo tvrzení pravdou, nebo jen dalším hoaxem? Když tento muž označí někoho za prestižního novináře, nutně jím být opravdu nemusí. Závěr se až moc podobá nepravdivým zprávičkám, před kterými se jejich rozšiřovatel chrání úslovím: “já netvrdím, že je to nutně pravda”.
Komunistický svaz mládeže se svým slovníkem ukazuje, proč bychom měli takové organizace jako demokratická společnost odmítat. Podle nich je NATO imperialistickou zločineckou organizací, a tak snad bychom jako stát mohli a měli poslouchat prokremelské tamtamy, protože si to mladí komunisté žádají a neskonale přejí.
Není divu, že mladíkem čtený proslov našel mezi posluchačstvem velký ohlas, protože stalinistická organizace ústy svého zástupce pouze opakovala to, co si účastníci přáli. Potom by skutečně do ulic mohly přijet ruské tanky a spolu s nimi také čeští nadšenci bojující jako dobrovolníci v Donbasu a Luhanské lidové republice. Zarážející na tom všem je účast odborů. Pan Grospič vystupuje, přeje hezký den, zdraví za Světovou fotbalovou federaci, za Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska, ale také za parlamentní Skupinu ČR – Syrská arabská republika, kterou Grospič zastupuje. Vesměs v pořadí už několikátý komunista opakuje jako papoušek to, co všichni ostatní před ním řekli. Výčtem se pan poslanec snaží zvýšit svou důležitost, aby to, co řekne, mělo vyšší váhu.
Za válku v Sýrii může z ideového hlediska komunisty Západ, a proto se odborář stará na improvizovaném “pódiu” o to, aby vše zmínil ve svém košilatém projevu, ve kterém je vstup do NATO zradou a bombardování Bělehradu jasným selháním politického systému. Grospič zatáhl odborové hnutí do ideologických hrátek plných konspirací, což není rozhodně správně. Zmiňovat další mluvčí za mikrofonem je zbytečné, protože se navzájem vejce vejci podobají. Aliance národních sil jedná přesně tak, jak se od těchto xenofobů očekává. Jako poslední vystoupil Nikola Čech z Levé perspektivy, kdy křesťanský etos zůstal vyzdvižen, aby následně Trump s Macronem a Merkelovou zůstali válečnými zločinci a spolu s ním také turecký Erdogan.
Obrtelova chvilička trapnosti byla nahrazena čtením dopisu, ve kterém se radikál z hračiček na vojáčky vyjadřoval tak, jak má ve zvyku. Američané jsou nepřáteli, zatímco Rusko zůstává zemí zaslíbenou. Komunisté spolu s dalšími extrémisty a proruskými nadšenci ukázali, čemu věří, co podporují a co ordinují pro dobro Ruské federace, a nikoli České republiky jako takové. Ve zkratce řečeno, akce na Václavském náměstí byla akcí trapnosti a ubohosti rudohnědých a nejrůznějších spolků i organizací v České republice.
Článek vyšel také na Hrebenar.eu