Ruská federace proti České republice zahájila nejagresivnější diplomatickou a zpravodajskou eskalaci za poslední desítky let. Ruští ministři vyhrožují českým komunálním politikům za to, že svobodně rozhodli podle platných českých zákonů, zatímco čecháčkové s neofašistickými a radikálními manýry na sociálních sítích souhlasí s únosem, nebo dokonce vraždou těch, kdo se rozhodli přemístit bezvýznamnou sochu Koněva, o kterou extrémisté, radikálové i mnozí další zpátečníci neměli v minulosti žádný zájem.
Pochybní extrémisté se chytají příležitosti, vyvolávají nenávist v naději, že si toho prokremelské instituce všimnou, zatímco opravdový demokrat nestačí kroutit hlavou nad tím, co je všechno ještě možné. Označovat se na sociálních sítích za vlastence, fotit se s praporem socialistického, již neexistujícího Sovětského svazu, radovat se z kyberútoků Ruska na české Ministerstvo zahraničí, rozšiřovat dezinformační informace pomáhající Kremlu v dezinformační válce a ještě u toho sebe sama označovat za českého vlastence, to chce určitě hodně silný žaludek.
V takové situaci by měla vláda zaujmout jasné stanovisko odmítající výhrůžný tón ruské diplomacie zahajující například stíhání českých politiků nedopouštějících se podle českého zákona ničeho špatného. Ve hře by měly být požadavky na vyhoštění ruských zpravodajců, působících pod diplomatickým krytím v České republice, protože ruské vměšování je nepřípustné.
Ovšem, to by premiér Andrej Babiš nesměl vycházet vstříct prokremelským manýrům Miloše Zemana, případně by předseda vlády neměl propadat populistickým touhám jít naproti internetovým tlachalům běžně se rozplývajícím nad povídačkami o střílení do migrantů.
Vláda mlčí, prezident de facto mlčí…proto není divu, že předsedkyně TOP09 Markéta Adamová Pekarová požádala ostatní poslance i poslankyně o zařazení bodu „Vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky“ na jednání dnešního zasedání Sněmovny.
Zákonodárci by měli o vměšování Ruska do české samostatnosti hovořit…občané mají právo vědět, jak se k problematice staví jednotlivé politické strany a především celá Sněmovna by měla debatu zakončit jasným vzkazem vládě s požadavkem o odmítnutí ruského vměšování na hlavičkovém vládním dokumentu.
O návrhu předsedkyně TOP09 se hlasovalo minutu po čtvrt na čtyři. Přítomno bylo 191 poslanců a poslankyň. Pro zařazení bodu s názvem „Vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky“ bylo třeba 96 hlasů.
Pohled na výsledky hlasování je více než žalostný. Je na něm vidět, komu záleží na samostatnosti České republiky a komu je lidově řečeno „šumafuk“, jestli si Ruská federace bude dělat z Česka další gubernii, jakési území vlastních zájmů…
V Babišově politickém hnutí ANO nebyl jediný zákonodárce, kdo by chtěl debatovat o ruském vměšování se do samostatnosti Česka. Většina se zdržela…překvapivý může pro někoho být postoj Martina Kolovratníka, který do pětice přímo odmítajících zařazení v článku jmenovaného bodu do jednání Sněmovny.
Až zase bude některý anoista tvrdit, jak hluboko mu na srdci záleží na České republice, postačí se podívat na výsledky dnešního hlasování a bude všechno hned jasné. Poslance vládní ANO zřejmě nevzrušuje vládní mlčení na ruským vměšováním se do českých věcí…
V poslaneckém klubu ODS byli všichni pro návrh poslankyně Pekarové…tedy až na Pavla Blažka, který se v hlasování zdržel. Piráti ukázali, že jim na svrchovanosti a samostatnosti Česka záleží. Všichni byli pro zařazení bodu „Vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky“ do jednání Sněmovny.
Lidovci, až na zdržujícího se Marka Výborného hlasovali jednotně pro návrh paní poslankyně Pekarové. V TOP09 hlasování proběhlo podobně. Karel Schwarzenberg byl v okamžiku hlasování nepřihlášen, což je těžko pochopitelné, protože zrovna tato hlasování jsou v nastalé situaci velmi důležitá, protože politika je zejména o symbolech, do kterého nepřihlášení se, případně zdržení se něco významného znamená.
Rakušanův STAN se zachoval přímo ukázkově. Všech pět přítomných zákonodárců dalo najevo, že jim záleží na suverenitě státu, v jehož službách působí. Ovšem tragikomicky zábavný je pohled na hlasování extrémistické SPD Tomia Okamury, který sice pravidelně ve videích dušuje nad tím, jak moc mu záleží na samostatnosti Česka, když útočí na Evropskou unii, ale když jde o opravdové hlasování dávající najevo odpor k ruskému vměšování, espéďáčtí extrémisté hlasují proti zařazení bodu „Vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky“ na jednání Sněmovny.
Jak hluboce vlastenecké…podobně hlasovali komunisté. Tam se zdržel Grebeníček, u espéďáků Jana Levová v roce 2017 darující své partaji rovných sto tisíc. Nezařazený Václav Klaus mladší, toho času zakladatel i předseda Trikolory se v hlasování zdržel, snad aby nebylo vidět, jak se k problematice vměšování Ruské federace do české politiky staví.
Nevludová, s Volným i Bojkem ukázali, že jim možná ruské tamtamy s diktovanou znělkou nevadí. To je dobré vědět vzhledem k blížícím se parlamentním volbám.
Sociální demokracie by mohla místo trapného žvanění konečně vysvětlovat veřejnosti, jak to má s postojem vůči ruskému ohrožení, protože většina socanských zákonodárců se zdržela – až na Antonína Staňka, který si nepřál, aby poslanci debatovali o vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky s případným „zaúkolováním“ Vlády ČR.
Je to vskutku velmi smutný pohled. Zvláště, když mezi zdržujícími se není nikdo jiný, než ministr vnitra Hamáček známý především děkováním za čínské dodávky ochranných pomůcek i nošením rudé mikiny pro větší zviditelnění se. Jeden by očekával, že alespoň tento zákonodárce bude chtít jasný postoj vůči ruské agresi…a jak všichni máme možnost sledovat, raději si pan Hamáček hraje hlasováním jako většina jeho kolegů na mrtvého brouka neříkajícího nic, ponechávajícího rozhodnutí na jiných.
ANO, ČSSD, SPD i KSČM dnes unisono ukázaly, že jim nezáleží na samostatnosti České republiky, pokud jde o ruské zájmy a ruské ohrožení české demokracie podkopávající liberalismus dezinformačními, hackerskými kampaněmi. Žádost Markéty Adamové Pekarové o zařazení bodu „Vměšování Ruska do vnitřních záležitostí České republiky“ nevyšel, a tak se prokremelští mohou nadále těšit ze současné situace, zatímco někteří zákonodárci se mohou vymlouvat ve snaze obhajoby zdržení se, nebo dokonce nesouhlasu.